Jsme účastníci dějinné události, která se opakuje jen jednou za cca 24 tisíc let a možná i více..
Mnozí už vědí, že opouštíme dostředivou šestitisíciletou éru Býka a vstupujeme do „věku Vodnáře“. Avšak málo kdo ví, že s nejedná jen o změnu 24-tisíciletého cyklu, ale dokonce i nadřádu tohoto cyklu. Končící éra Býka tak ukončuje nejen jeden 24-tisíciletý cyklus, ale hned i jeho nadřád (12 x 24000 let).
A tak jistě není náhoda, že právě nyní přichází „nový člověk“ a temnota se jej vší silou snaží zastavit..
Poslední vzedmutí starých struktur a mocipánů odcházející „epochy Býka“
Právě končící éra Býka (a výše uvedených cyklů) byla z astrologického hlediska dobou „zimy a temna“. Dostředivost znamení Býka lidé neumějí vyvážit odstředivostí a tak jsme byli svědky jednoho z nejhorších období z nám známých dějin lidstva. Dostředivé tendence zajímající se jen o sebe, svůj vývoj, prospěch či zisk. Propadnutí materialismu a hmotě. Ubohá lidská snaha vlastnit a ovládat. Naprostá ztráta duchovnosti a mravnosti. Tato éra byla pádem lidstva do temnoty a do závislostí. Pro pár cetek a zlatých jsou mnozí schopni vraždit, ničit a lhát.
Fanatická touha ovládat jiné národy a životy druhých skrze hmotu. Věda se stává otrokem a nástrojem propagandy samozvaných vyvolených a mocipánů. Marná snaha měnit ducha za pomocí hmoty. Okouzlení povrchností bez schopnosti poznávat vyšší duchovní řád a zákonitosti. Jako slepci ničící sami sebe stále do kola bez možnost odejít z bludných kruhů zmaru a utrpení.
Náboženství se zcela odklání od hledání souvislostí a schopnosti vnímat a hledat širší realitu bytí. Místo toho se sklouzává k povrchní a pohodlné víře alibisticky „ospravedlňující“ náboženské dogmata. Kněží slouží nevědomosti, věřící jsou jako vojáci plnící klidně i chybné rozkazy bez schopnosti kritičnosti a špetky odvahy vzepřít se – pravdu hledat, mluvit i žít. Otroci lží a samozvaných mistrů daleko od rovnováhy – Pravdy.
Vodnářské jaro přináší obrodu VĚDOMÍ JEDNOTY
To vše se nyní z posledních sil snaží zastavit vodnářské jaro. Z posledních sil se budou padlí mocipáni starých struktur držet svých pozic a moci, ale nemohou zastavit vlnu probuzení vědomí. Duch řídí hmotu a nikoli hmota ducha, jak se milně domnívali. Neznají vyšší duchovní princip, jsou jak temno vzpínající se světlu. Jaro přichází a ledy tají. Lidé ztrácejí půdu pod nohama. Staré zvyky a způsoby již nefungují, finanční systémy krachují. Lidstvo se ocitá ve vzduchoprázdnu vlastní nicoty a ztrátě napojení na své nitro. Vše se hroutí.
Napřed se musí rozorat, aby se mohlo zasít. Mnozí se již probouzejí. Od dostředivého individualizmu k odstředivému kolektivizmu. Nikoli já na prvním místě, ale já každý. Vědomí ztrácí omezení a začíná se rozpínat jako fénix do věčnosti bytí. Jsem každý, vždy a všude. JÁ – VŠE. Jsme buňkou jednoho velkého těla – Života. Cokoli děláme druhým ve skutečnosti děláme sami sobě. Jsem „Jednota“.
Nezazní fanfáry ani nepřiletí andělé, to jen světlo ve své plnosti vstoupí opět do našeho nitra a rozprostře se do plnosti bytí. Myšlenky a naše činy se zhmotňují téměř okamžitě a vrací jako bumerang – každý svého osudu strůjce. Nikoli biblická potopa, ale vyšší světlo vědomí prozáří tmu. Mnozí toto světlo nepřežijí, vzpínají se sami sobě, chtějí zůstat ve své omezenosti, oddělení a nadřazenosti nad ostatní. Netuší, že nejvyšším duchovním stavem je čirá přirozenost a normálnost bytí s vědomím, že „Jedno jsme“. Zpět k jednoduchosti a harmonii. Život je prostý, jen lidé si jej komplikují a dělají složitý. Věda a náboženství jedno jsou, pravda je jen širší a širší schopnost vnímat realitu Života ve své plnosti a hloubce nekonečnosti bytí. Vše projde hlubokou obměnou.
Nic nebude tak jako dříve. Jediné co nás povede bude čistota bytí a vnitřní hlas. Nejsou zapotřebí vnější autority, nelze se již jen nechávat táhnout „samozvanými mistry“ ani nefungují povrchní snahy zalíbit se Bohu a stále jen prosit a žadonit jako příživník. Život je projevem Boha a my jsme částí Života. Naplň své bytí harmonií a najdeš Boha v sobě – JÁ-VŠE.
Přichází „nový člověk“
V rovnováze citu a rozumu zpět do Jednoty. Přichází nový člověk, aby přinesl novou „Zemi“. Čas se naplnil, další duh po člověku se již ve větším počtu rodí na Zemi. Staří „mocipáni a služebníci hmoty“ se jej snaží zastavit jejich séry, změnou DNA a „frekvenčním programováním“, ale marně. Světlo poznání životních zákonitostí prozařuje tmu, nový člověk se smrti nebojí, protože ví, že jeho vědomí je věčné stejně tak jako Život.
Na konci se všichni setkáme na začátku. Vše co hledáš máš vždy u sebe ve svém nitru, klíčem je VĚDĚNÍ JEDNOTY. Hledej rovnováhu (pravdu), jen tak vytvoříš království rovnováhy. Cesta je jen jedna, měnit sebe – pravdu hledat, mluvit a žít.
A proto zůstaň vždy ve svém nitru, poznávej životní zákonitosti a nechtěj jenom věřit, musíš vědět, vše je logické a zákonité. Přichází epocha VĚDOMÍ JEDNOTY. Každá záhada je jen nevyjasněná zákonitost, vše je logické a pochopitelné. Láska je jen hlubší a hlubší pochopení.
Jdi a vytrvej, na každém záleží,
každé jedno světlo probuzeného harmonického vědomí vydá za tisíce neprobuzených.
Nikoho nenaplňuj, pomáhej, aby se každý svým rovnovážným bytím mohl naplnit sám.
Braní a dávání byl energetický systém odcházející doby, nastupuje BYTÍ.
A-Ž
Společenství Života
