Věk Vodnáře – to je FILOSOFIE BYTÍ

Každé dva tisíce let se mění doba (epocha) a tím i rámec (vzorec) lidského myšlení a chování. My nyní právě odcházíme z doby klidových Ryb a vstupujeme do věku vzdušného Vodnáře. Aby lidstvo mohlo najít rovnováhu, rodí se vždy na přelomu epoch ti, kteří znají zákonitosti bytí a hlubokou architekturu podstaty hmoty i ducha. Tito „přinašeči vědění“ přinášejí ucelenou filosofii, která vede k rovnováze citu a rozumu. Vede k poznání zákonitostí života, logice, kritičnosti a rozvoji hlubokého vědomí (nitra – citu). I v dávné minulosti všechny velké kultury a náboženství vycházely z „FILOSOFIE BYTÍ“.

Avšak lidé (žáci a pokračovatelé přinašečů) si poznání a zákonitosti vykládají dle svých vývojových možností či vyspělosti a tak se nauka obyčejně vždy pokroutí a zamlží. Z původní filosofie, která je o zákonitostech a vědě, si lidé udělají prvořadou víru a věrouku. Na místo poznání, logiky a rovnováhy se upřednostňuje uctívání, obřadnost, víra a nekritické nechávání se vést druhými (pověřenými, mistry atd.).

I tentokráte se na přelomu dob zrodil ten, kdo ví a kdo zná životní zákon. Josef Zezulka (více o přinašeči vědění zde – Josef Zezulka – životopis a odkaz přinašeče vědění – Společenství života) přinesl FILOSOFII BYTÍ, která je o zákonitostech a vědě. Avšak i tentokráte si pokračovatelé Josefa Zezulky tyto zákonitosti a vědu překroutili v prvořadou víru a vložili je z pohodlnosti do deformované struktury církve, kde se přece jen cítí pohodlněji. Navázali tak na odcházející a deformovanou epochu Ryb. Církev Společenství Josefa Zezulky (SJZ) překroutila podstatu FILOSOFE BYTÍ a v Indii na sebe navíc členové a celá organizace navázali tamní vlivy, entity a deformace. Kdokoli kdo se stane členem církve je s těmito vlivy, deformacemi a entitami odcházející dostředivé doby provázán a ovlivňován.

Avšak na-rozdíl od mise přinašeče epochy Ryb (Ježíše), v našem čase nastupujícího věku Vodnáře byla FILOSOFIE BYTÍ přinašeče vědění zachována v plnosti a beze změn. I když na veřejnosti byla nauka církví SJZ přestřena prvořadou vírou a indickými vlivy a deformacemi, může každý kdo má zájem nalézt myšlenky J. Zezulky i mimo rámec církve a to například v knihách či nyní v nově vzniklé universitě věku Vodnáře.

Více o tomto tématu ZDE – FILOSOFIE BYTÍ od A-Ž – Společenství života

FILOSOFIE BYTÍ, TO JE ZÁKONITOST, TO JE VĚDA

FILOSOFIE BYTÍ je o zákonitostech a vědě, aby tato podstata byla zachována a rozvíjena, byla v Brně dne 30.3. 2025 založena UNIVERSITA FILOSOFIE BYTÍ. Ta si klade za cíl rovnovážně předávat a rozvíjet poznání zákonitosti Bytí a skrze vědecké poznání ducha a hmoty hledat harmonii jak vlastní (vnitřní změnu), tak i celospolečenskou. Cesta je jenom jedna – měnit sebe a společnost se může změnit jen když se začnou měnit jedinci, kteří společnost tvoří.

Podstatou university je rozvíjení kritičnosti, logiky a hlubokého vědomí (nitra a citu) dle filosofie bytí přinašeče vědění J. Zezulky. Universita má čtyři stupně a okruhy (rámce) výuky a poznávání (více v odkazu https://spolecenstvizivota.cz/universita-zivotnich-zakonitosti-byti/).

– VĚK VODNÁŘE –

EPOCHA POZNÁVÁNÍ ZÁKONITOSTÍ DLE FILOSOFIE BYTÍ

Zákonitosti života jsou neměnné, ale lidé si je zatím vykládají jen dle svého rámce a možností poznání, které nejsou až tak velká a vyspělé, jak se mnozí domnívají. Věda dnes selhává stejně jako náboženství a často se uchyluje spíše k jednostranným závěrům, které nevycházejí z reality Života. Ať už převáží víra (tak jako v církvích), nebo pusté rozumářství (dnešní pa-vědě), vždy tato nerovnováha vede k deformacím a odklonu od nauky přinašečů vědění, jejíž podstatou je rovnováha citu a rozumu. Budoucí rovnovážná věda a vědec bude nejen vše ověřovat a kriticky zkoumat rozumem, ale i citem. Vědomí, na rozdíl od rozumu, nemá hranice a pokud jej vede ucelený rámec duchovních praktik, může být vnitřní (hluboké) vědomí tím nejlepším nástrojem vědy. Sám vědec je tím, skrze koho dochází k poznávání zákonitostí. Duchovní vědec noří své vědomí ve směru jsem každý, vždy a všude. Rozšiřuje jej dle FILOSOFIE BYTÍ na prazáklady stvoření Života a ladí se na kořeny bytí (IE O UA). Myšlenka je to nejmenší a zároveň i největší co „existuje“. Čas a prostor se stávají veličinami, které postrádají opodstatnění a vědomí se přibližuje jediné realitě – nic nebylo, nic nebude – vše je. Vědec dle FILOSOFIE BYTÍ prohlubuje své vědomí na věčnost všeho co bylo, je a bude a skládá jak svým rozumem, tak i citem vše do Jednoty (rovnováhy). Vše je logické a zákonité. Každá záhada je jen nevysvětlená zákonitost. Vědomí se propracovává ke stále složitější jednoduchosti, aby nakonec slynulo do trvání JÁ-VŠE.

Teprve až vědec pochopí kdo je, kam jej vývoj vede a co je jeho náplní (úkolem) bytí, až teprve pak bude lidstvo objevovat i nové druhy energií pro svoje užití, které budou stejně jako vědomí vědce blíže samotnému „zdroji“ – věčnosti. Tato volná energie spíše než „explozí“ bude „implozí“ vyvěrající z nitra hlubokého vědomí a zdroje Života, které jediné může vést jedince k samostatnosti a nalezení sama sebe. Hmota i duch jedno jsou a abychom mohli najít nové objevy ve hmotě, musíme napřed nalézt svůj duchovní prazáklad (vnitřní vědomí – vnitřní bytost – nitro).