Hora Blaník – STRÁŽCE ROVNOVÁHY

O hoře Blaník koluje mnoho pověstí. Ta nejznámější o „spících rytířích svatého Václava“ je ve skutečnosti pozdější úpravou mnohem starších mýtů a legend. S horou Blaník ji spojovali již Keltové a pravděpodobně i kultury ještě starší.

Z geologického hlediska je Blaník jedinečný – v jeho masivu se v minulosti těžilo zlato, uhlí, stříbro i české granáty. Už samotné umístění téměř ve středu české země mu dodává symbolický význam a hlubší smysl.

Dovolím si připojit osobní pohled na to, co hora Blaník z duchovního hlediska skrývá a co pro náš národ znamená.

Silová centra Čech a Moravy

Pro pochopení významu Blaníku je dobré znát hlavní silová centra naší země: horu Říp a Svatý kopeček u Mikulova. Říp je tvořen černým čedičem a symbolizuje sílu Země. Svatý kopeček, z bílého vápence, představuje propojení se Sluncem, vesmírem a vyšším duchovním řádem.

Blaník leží mezi těmito dvěma pólovými body a slouží jako strážce rovnováhy – udržuje harmonii mezi dostředivou a odstředivou silou, mezi hmotou a duchem, mezi „já“ projeveným v hmotě a vnitřní bytostí člověka. Nejde tedy jen o místo, kde sídlí duchovní bytosti, ale o centrum, které vyzařuje životní energii – vitální síly „chi“ – a propojuje (oživuje) hmotné i nehmotné dimenze života. Malý Blaník je „ženská“ energie („jin“) a Velký Blaník energie a polarita mužská („jang“).

Duchovní význam legendy

Z tohoto pohledu dává větší smysl i pověst o rytířích, kteří vyjedou, až bude národu nejhůře. Tato legenda o „stařešinech“ je patrně mnohem starší než samotné spojení se svatým Václavem, které přidali až obrozenci.

Hora Blaník je ve skutečnosti strážcem paměti národa – paměti, která sahá k dávným kulturám, zvykům a hodnotám. Skrývá zdroj Bytí, kolektivního vědomí, které přesahuje naše racionální chápání, ale ve skutečnosti tvoří realitu více než cokoli jiného. Duchovní strážci Blaníku nejsou jen archetypy – představují vědomé síly, které formují běh života a rovnováhu světa. Každá živá bytost, planeta či vesmírné těleso má své „vědomí“ (silová centra) a je součástí jednoho velkého těla – ŽIVOTA. 

Historické souvislosti a přemyslovská tradice

V souvislosti s Blaníkem a pověstmi je důležité objasnit některé historické souvislosti. To, jak myslíme, totiž ovlivňuje nejen nás, ale i realitu kolektivní. Budeme-li myslet vyváženě, bude nás provázet harmonie; myslíme-li v nerovnováze, budeme přitahovat chaos – tedy nemoc.

Z historického pohledu je nutné přistupovat kriticky k legendám, které byly vytvořeny či přizpůsobeny ideologiím své doby. Najdeme-li odvahu hledat pravdu, poznáme, že Přemyslovci, ke kterým se v legendách často vztahujeme, byli ve skutečnosti germánského (anglosaského) původu a značnou část svého bohatství získali obchodem se slovanskými otroky. Na největším tržišti své doby (v Praze) byli Slované prodáváni až do Persie.

Je tedy poněkud paradoxní, že se během národního „slovanského“ obrození hlásili mnozí obrozenci k „přemyslovské tradici“, ačkoliv právě Přemyslovci původní slovanské kmeny z velké části zotročili nebo rovnou vyvraždili a mnohé prodali do otroctví. Je dle mého názoru velmi důležité pochopit tento fakt, a to i proto, abychom nerovnovážné rody a konání nespojovali s duchovními a silovými centry naší země, které mají mít zcela jinou kvalitu a „ladění“.

Přemyslovské pyramidální struktury moci a „zdroj“ Slovanů 

V této souvislosti je však nutné říci, že dokud Slované nenajdou své vnitřní království (rovnováhu citu a rozumu), budou jako otroci stále podléhat vnějším autoritám a vládcům („anglosaským Přemyslovcům“, kteří stráží staré dostředivé zvyky a deformované pyramidální systémy moci a ovládání).

I nové inkarnace Přemyslovců mají tento „program moci a jedinečnosti“ hluboko ve svém nevědomí a pokračují tak i „dnes“ v anglo-sasské tradici podrobování a ovládání. „Spolupráce“ v jejich představách je spíše poddanství druhých připomínající otrokářství a bezmeznou službu jejich „jedinečnosti a vyvolení“. Přemyslovci jsou „strážci pyramidálních a struktur moci a ovládání odcházející dostředivé epochy Býka“. Jsou opakem nové Vodnářské doby bratrství a organických struktur moci, kde není vyšších ani nižších, protože „moc“ vyvěrá z nitra a je vedena vyšším duchovním světem“. Tam kde Anglosasové „v Boha věří“, „Slované Bohu naslouchají“.Tam kde Anglosasové tisíce let hledají „svatý grál“, Slované jim jsou.

Anglosasové by se od Slovanů mohli naučit rozvíjet nitro a citovost (systematičnost a strukturovanost provázat a nasměrovat na prožitek a intuici). Slované by se od Anglosasů mohli a měli naučit rozvíjet rozum a logiku (propojit své nitro s hlubokým pochopením architektury Života a řádu zákonitostí BYTÍ).

Ideálem je rovnováha citu a rozumu.

Anglosasové jsou duchovně více vázáni na braní a dávání, ke svému naplnění potřebují druhé. Anglosaští Přemyslovci jsou tak v „duchovní hantýrce“ energetickými upíry, kteří čerpají z druhých a nutně druhé potřebující pro svoje „cíle a moc“. Proto se uchýlili k otrokářství, podrobování či rovnou vyvražďování druhých rodů. Nemají vlastní „zdroj“. Naopak Slované z duchovní genetiky snáze dochází k vnitřnímu (vlastnímu) zdroji, nepotřebují si podrobovat druhé, nejsou energeticky vázání na jiné či energii druhých. Slované vnitřní vedení („moc sloužit celku“) nalézají snadněji než ostatní a proto jsou tím, kdo nové struktury moci a bratrství přinesou a nastane „království rovnováhy“.

Avšak znovu důrazně upozorňuji na fakt, že Slované budou anglo-saským „vůdcům a samozvaným mistrům“ podléhat tak dlouho, dokud sami nenajdou pevné vedení a vědění ve svém nitru i rozumu (uceleného-strukturovaného poznání a zdůvodnění si zákonitostí BYTÍ)… jen tak najdou své poslání, jen tak najdou sami sebe naplní svůj osudový úkol přinést a chránit mír i harmonii Bytí.

Vnitřní rytíři a probuzení

Hora Blaník je strážcem rovnováhy mezi rozumem a citem. Aby se „rytíři“ probudili, musíme se probudit my sami – nalézt své nitro, poznat zákonitosti života a spojit rozum s citem do rovnováhy. Teprve pak se z nás mohou stát „rytíři rovnováhy“, kteří svým prostým a harmonickým bytím změní „svět“.

Hora Blaník tak dodnes nepřijímá každého – jen ty, kteří našli své nitro a plně si zdůvodnili zákonitosti Života. Citlivější mohou vnímat duchovní bytosti, které horu chrání, a které připustí k jejímu energetickému středu jen ty, co sami již rovnováhu citu a rozumu našli. Zákon života se vždy zrcadlí na všech úrovních, vyšší řád nikdy nevpustí ty, kteří by vlastní nerovnováhou narušili harmonii Bytí. Hora Blaník je strážcem rovnováhy. Střeží brány vyšších silových center a vědomí Jednoty.

Český národ má před sebou důležitý úkol – stát se nositelem rovnováhy, mostem mezi Zemí a nebem, mezi Řípem a Svatým kopečkem, mezi hmotou a duchem. Najít království rovnováhy.

Ač se to mnohým nezdá, lidstvu dnes chybí především rovnovážné myšlení – a právě to je příčina jeho odtržení od vlastního nitra. Dokud si nezdůvodníme základní životní zákonitosti ducha i hmoty, neudržíme spojení se svým nitrem. Mnozí tak dodnes po vzoru „indických guru“ hledají v meditacích „kdo jsme já“, aniž by se pokusili napřed zdůvodnit si a pochopit rozumem základní životní zákonitosti. Jsou pak jako hluší a slepí, jako loď bez kormidla. Nelze aktivně vstoupit do vlastního nitra, dokud sami aktivně nezměníme myšlení a nerozšíříme své rozumové poznání na hlubší vědění zákonitostí bytí.

Dokud budeme hledat rytíře a vůdce ve druhých, nepochopíme, že rytíři i vládci svého osudu jsme my sami. Ti, kdo stále čekají na blanické rytíře, ve skutečnosti čekají jen na sebe sama.

Cesta je jen jedna – myslet, myslet, myslet – meditovat, meditovat, meditovat.

Bez vlastní změny žádná (natož celospolečenská) změna nenastane.

Pravdu (rovnováhu) hledat, mluvit a žít.

A–Ž
Společenství Života
Univerzita filosofie Bytí