Žijeme v době epochálních změn. Z astrologického hlediska jsme v bodu zlomu a přechodu z odcházející šesti-tisícileté doby Býka (s pod vlivem Ryb) do doby Vodnáře. Avšak přecházíme nejen v rámci jednoho cyklu Platonského roku, ale i jeho nadřádu. Tato změna se odehrává jednou za statisíce let. Logicky tak vzniká chaos a to staré (struktury moci, systémy náboženství, způsoby bytí atd.) ztrácí sílu a pomalu přicházejí nové myšlenky, systémy a společenské zřízení, které však na svůj plný rozpuk a sílu teprve čekají.
Chaos a zcela protichůdné síly jsou dnes snad úplně ve všem. Ale tak jako vždy, podstata chaosu vychází především od jedince a jeho světa vnitřního, což je důležité pochopit, protože je to zároveň i klíčem k nalezení harmonie a cesty.
Staré systémy byly tvořeny „pyramidálně“ a postupem času degradovaly v systémy parazitní a temné (destruktivní). Vidíme to dnes snad ve všem, od hmotných struktur mocenských, kdy vše řídí hrstka lidí, která skrytě ovládá společenské systémy (politiku, školství, soudnictví, bankovnictví, zdravotnictví atd.) až po systémy duchovní. Smutným příkladem duchovních parazitních pyramidálních systému je například Indické obřadní náboženství. Z původně čisté a rovnovážné nauky a poznání vykrystalizovalo obřadně rituální náboženství, kde se vytratila rovnováha citu a rozumu. Obřadník se stal slepým prostředníkem sil a „znalostí“, které však sám neobsáhl rozumem a citem a tak on i hledající ztrácí svoje vnitřní napojení a vedení. Na prvním místě je v těchto deformovaných naukách člověk sám a jeho osobní prospěch, hledající očekávají především vlastní blažené stavy a to na úkor celku (Jednoty). Tyto pyramidální systémy „braní a dávání“ jsou z principu nerovnovážné, protože nevyvěrají a nesměřují k rovnováze (citu a rozumu) a samostatnosti jednotlivce (a tím i celku).
Nové systémy však budou vycházet právě z rovnováhy jednotlivce, kdy každý bude moci lépe najít své vnitřní vedení (nitro) a tím i přirozené směřování a propojení na Jednotu. Končí doby jedinečných „mistrů – pověřených a vůdců“, každý se stane svým mistrem a vůdcem (jinak nepřežije), protože nás ten nejvyšší pověřil k bytí (což sebou nese i jistou odpovědnost za sebe a své konání). Samozřejmě zde budou i učitelé a průvodci, ale ti budou mít za cíl to, aby je hledající co nejdříve nepotřebovali, hluboké vědění může najít každý jen ve svém nitru, nikde jinde. Tím, že se každý propojí se svým nitrem, snadněji najde i svoje vnitřní vedení a společnost bude řízena „zevnitř“ (vyšším duchovním řádem). Zákony splynou se zákony Života (vyšším poznáním architektury souvislostí příčiny a následku). Tím, že kolektivní vědomí zesílí rovnováhu (hlubší a hlubší pochopení Života), nebudou až tak nutné zákazy a vnější omezování, protože nerovnováha bude více „viditelná“ a zákon odrazu „viníka“ okamžitě upozorní (pocítí důsledky svého konání). Lidé pochopí, že sami musí být v rovnováze z celkem – Životem a nevrátí se více k přirozenosti a prostotě bytí.
Cesta je jen jedna – měnit sebe.
VĚDOMÁ CESTA
Vědomá cesta nutně musí vycházet z hluboké znalosti vývoje vědomí (bytosti) a kopírovat jej. Vývoj (osud) i zákon odrazu (karma) vede bytost od nejprimitivnějších elementálů, přes rostlinné a živočišné druhy k člověku, a pak dále a dále až do úplného rozšíření vědomí na vše co bylo, je a bude.
K plnému pochopení (rozšíření hlubokého vědomí) – JSEM KAŽDÝ, VŽDY A VŠUDE.
Aktivní vědomá (duchovní) cesta, neboli cesta dvou trojúhelníků je cesta vedoucí skrze nalezení vlastního nitra (hlubokého vědomí vnitřní bytosti – opravdového domova) a pokračující aktivním rozšiřováním vědomí na celek (Jednotu) ve směru „JSEM-VŠÍM“.
Adept si napřed musí plně zdůvodnit a pochopit podstatu vývoje (sám sebe, ale ne já tento omezený, ale celkový) a najít svůj střed – nitro – vnitřní bytost (tedy trojúhelník, jehož vrchol stoupá a zužuje se do jednoho bodu). Aby tak z labyrintu světa prošel až do ráje srdce (vlastního nitra – jediného a opravdového domova). Jen tak může vědomá cesta pokračovat, jen tak může být vše co adept prochází jeho opravdovým vlastnictvím, které si nese svými dalšími životy až do úplného spojení (splynutí) s Jednotou.
Vše co je vlastnictvím mozku (rozumu) je v další inkarnaci zapomenuto, naopak vše co jsme prožili a uložili ve své hluboké meditaci (prožitku, vžití se) se stalo našim hlubokým vlastnictvím, které pak skrze hlas nitra promlouvá k našemu vědomí již navždy. Ovšem i když jsou rozumové informace v dalším životě ztraceny, je sám rozum stejně důležitý jako cit. Adept se musí vždy snažit udržet své konání a hledání v rovnováze. Poznané a logicky zdůvodněné je potřeba hluboce zažít a naopak to co chceme prožívat musíme mít i do maximální míry zdůvodněné. Udržet tak v rovnováze cit i rozum a samozřejmě poznané uplatnit ve svém bytí. Pokud by adept nenaplnil poznané ve svém životě, byl by jako strom bez plodů a vyšší zákon by jej musel vrátit na začátek snažení, adept by byl jak v začarovaném kruhu. Podstatou filosofie a duchovní cesty je změna vnitřní a stejně tak i vnější (svého konání a žití).
Druhý trojúhelník, jenž se rozšiřuje z vrcholu (špičky) dál a je zrcadlově obrácený vůči prvnímu, tak značí vědomí, které se již došlo v prvním trojúhelníku na samotný vrchol (plně pochopilo myšlenku „já jsem – JE- cesta pravda a život) začalo se aktivně a hluboce měnit ve své nejhlubší podstatě a vědomě (aktivně dle zdůvodněného) se ROZŠIŘOVAT na „VŠE“.
Cesta dvou trojúhelníků je tedy cestou ve směru – „JSEM“ (nalezení vlastního středu a vnitřního vedení) – „VŠÍM“ (vědomém rozšiřování svého nitra-hlubokého vědomí na stále širší celky a hlubší a hlubší pochopení reality a architektury souvislostí Života a Jednoty)“.
Nejvyšším duchovním stavem je prosté a harmonické bytí.
Společenství Života
Na cestě aktivní vnitřní změny je nutné snažit se vždy udržovat rovnováhu (harmonii) citu a rozumu. Tak jako loď potřebuje kormidlo, tak i cit nutně potřebuje znalost životních zákonitostí – rozumové logické zdůvodnění okolního světa a reality – hluboké poznání architektury souvislostí Života – Jednoty.
Víra (i samotný cit) je málo, člověk musí vědět (zdůvodnit si a logicky vše propojit) . Pochopit sebe jakožto nedílnou součást celku – Života. Pochopit, že hodnota a důležitost každého života je stejná, protože jsme to v důsledku my sami. Jen na základě pochopeného a plně zdůvodněného se můžeme aktivně nořit do podstaty úvah (meditací). K tomu slouží i praktika Josefa Zezulky. Tyto duchovní praktika vedou hledajícího dle podstaty vývoje (tvůrčí čtveřice živlů) tak, aby čtveřici tvůrčích sil obsáhl, vyrovnal a na své duchovní aktivní cestě mohl užívat pro svoji hlubokou změnu ve směru „JÁ-KAŽDÝ“. Praktika může předat jen ten, kdo je sám prošel, obsáhl a rozšířil (uplatnil ve svém bytí).
Není vyšších ani nižších, je jedno BYTÍ – nekonečné a věčné vědomí „JSEM-VŠE“ (IE-O-UA)
Josef Zezulka
VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM SPOLEČENSTVÍ ŽIVOTA
IE O UA University je sebevzdělávací systém Společenství Života (více o organizaci a členství ZDE).
Universita je určena pro ty, co hluboce touží rovnovážně a harmonicky
zasvětit své bytí ku prospěchu veškerého Života – Jednoty – Celku.
Čtyři vzdělávací okruhy (stupně) IE O UA University:
I. Škola životních zákonitostí
II. Universita rovnováhy
III. Umění nitra
IV. Jednotná cesta
I. Škola životních zákonitostí
V základním stupni se adept seznamuje se zákonitostmi života. Hledá širší realitu a architekturu souvislosti nekonečnosti bytí. Rozvíjí se logika, kritičnost a schopnost hlouběji analyzovat myšlenky a důsledky myšlenek. Adept se stává samostatný a stává se schopným sám si nacházet odpovědi na základní otázky smyslu bytí. Dochází k rovno-vážnějšímu myšlení a projevu bytí. Aktivně mění svoje návyky a zlozvyky.
II. Universita rovnováhy
Adept poznané a zdůvodněné aktivně a stále hlouběji realizuje ve svém každodenním bytí. Srovnává své poznání a život, chápe, že hodnota každého života je stejná a proto není příčinou smrti nižších bytostí (zvířat), neničí své vědomí drogami ani jinými negativními vlivy a faktory. Hledá krystalickou prostotu a normálnost, která je v důsledku tím nejvyšším duchovním stavem. Vyvažuje své nerovnováhy a zlozvyky, narovnává své karmické a rodové dluhy (programy). Začíná se propojovat se svým nitrem a harmonizovat ve svém myšlení a bytosti tvůrčí čtveřici sil.
III. Umění nitra
Adept již našel rovnováhu myšlení a bytí. Je již pevněji usazen ve svém nitru a osudu. Ctí a naplňuje vyšší duchovní řád a aktivně začíná rozvíjet své nitro od „já osobního“ k neosobnímu „já-vše“. Stává se stále širším a širším vědomím, které ladí na vše co „je, bylo a bude“. V souladu s vývojem vědomí začíná aktivně realizovat svoji vnitřní změnu. Prohlubuje pochopení zákonitostí bytí a ladí se ve směru „jsem každý, vždy a všude“. Ve svých hlubokých meditacích spojuje protiklady (živly) a dává je do plného spojení a maximální realizace. Seznamuje se s dechovými praktikami a aktivně pracuje se svoji vitální složkou (pohlavní silou).
IV. Jednotná cesta
Zasvěcenec aktivně vyrovnává nerovnováhu většinového kolektivního nevědomí, protože plně chápe, že každá nerovnováha je i jeho nerovnováhou a že i on musel projít „pubertou nevědomosti“. Dělá to co je třeba, tam kde je třeba, slouží celku. Nehledí prvořadě na vlastní (osobní) prospěch, jeho vědomí a cesta je plně sladěná s vědomím a cestou Jednoty (Vývoje – Života – Boha). Aktivně pracuje pro Celek, ale nikoli z ukáznění, odříkání nebo snad sebeobětování se, ale protože ve svém vědomí již celkem je. Vůle se plně a vědomě propojuje s vůlí Jednoty (Universa, Boha, Podstaty..).
A-Ž, Ponta do Sol, 30.10.2024
