Sebepopření Tomáše Pfeiffera: Jak se z kazatele nonprofitnosti stal propagátor bráhmanského byznysu – veksláků s karmou a Bohem?
V roce 2013 měl Tomáš Pfeiffer jasno. V rozhovoru s Igorem Chaunem nekompromisně deklaroval, že duchovní vzdělání a pomoc se nedají nikdy prodávat, na duchu nelze profitovat a tento princip je neotřesitelný za všech okolností.
O rok později však bylo všechno jinak. Mezi lety 2014 a 2018 odletěl se svými věřícími do Indie, kde v součtu zaplatili miliony korun úplatným bráhmanům za rituální „vyčištění karmy“ a další finančně podmíněné služby těchto padlých kněží. Jak mohl muž, který hlásal „darmo vzal, darmo dal“, propadnout nejzkorumpovanějšímu duchovnímu supermarketu světa, který na strachu a vekslování s karmou generuje minimálně 40 miliard dolarů ročně?
Cožpak právě úplatní bráhmani nejsou farizeji, o kterých Tomáš Pfeiffer v níže uvedeném videu z roku 2013 sám hovoří a vůči kterým se sám tak jednoznačně vymezuje?
Proč v Indii neplatí duchovní pravidlo a etika – „co jsem nekoupil, nemůžu prodávat“, „darmo vzal, darmo dal“ anebo že si bratři neúčtují za pomoc?
Vzpoura rišiů: Historie, kterou Pfeiffer ignoroval
Tento střet mezi čistým poznáním a komerčním kšeftem s Bohem není nový. Již před tisíci lety se moudří indičtí zřeci (rišiové) museli postavit zkorumpované kněžské kastě bráhmanů. Bráhmani totiž vekslovali s Bohem od samého počátku: své temné obřady, při nichž protékaly potoky krve rituálně zavražděných zvířat, podmiňovali obrovskými platbami – tisíci kusy dobytka, zlatem a drahokamy. Běžný člověk se tak k jejich „službám“ nemohl dostat, to si mohli dovolit jen králové a nejvyšší kasty.
Proti tomuto úpadku sepsali rišiové Upanišady (védántu) – posvátné texty, které ostře odsuzují kšeftování s rituály, kastovní systém a podřízenost prostředníkům. Přinesly revoluční pravdu: skutečným chrámem je lidské nitro a pravá duchovní práce se děje uvnitř, neustále a zcela zdarma.
Popření vlastních učitelů
Pfeiffer se rád zaštiťuje jmény dvou velkých duchovních postav, obě však svým praktickým jednáním v Indii hluboce popřel:
- Ramana Maharši: Slavný indický mudrc hned v mládí zahodil bráhmanskou šňůru, odhodil peníze a předvádění nadpřirozených sil (siddhí), stejně jako platby za obřady, označil za pouhou past pro ego, která člověka udržuje v iluzi.
- Josef Zezulka: Přinašeč Filosofie Bytí žil v naprosté skromnosti, pracoval v podřadných profesích a za své biotronické léčení zásadně nikdy nevzal ani korunu. Důrazně varoval: „Duchovní služba a pomoc mají být vždy zdarma.“
Jak se mohlo stát, že jejich domnělý žák podlehl svůdnosti rituálního marketingu bráhmanských veksláků a vyměnil tiché vnitřní poznání za draze placené „odpustky“? Odpověď nejspíše leží v pasti duchovní pýchy, touze po vlastní velkoleposti a nekritickém obdivu k exotickým rituálům, které zatemnily jeho racionální úsudek. Sám Zezulka přitom prorocky varoval: „Najdeme-li pak učení, o kterém víme, že je správné, pak je nejvýše nutné odpoutat se od starého a chybného, aby jeho vliv pěstovaný a zesílený lidstvem dlouhou dobu, nám přes naše podvědomí nezkresloval vědomí.“
Mechanizmus sebezboštění „mistra“ a naprostá ztráta kritičnosti věřících SJZ
Nejtemnější rozměr celého příběhu se odehrál na přelomu let 2014 a 2015, kdy byla oficiálně registrována církev SJZ. V jejím zakládajícím dokumentu (bod 12 – práva a povinnosti) stojí mrazivá věta: „Každý člen je odpovědný Bohu, sanátoru a svému svědomí.“ Povinností každého člena je tak přímá odpovědnost sanátorovi – T. Pfeifferovi, stejně jako Bohu. Tento poslední a nenápadný bod zakládající listiny SJZ zákonitě vedl k následujícímu:1. Rozpuštění kognitivní disonance (Obranná reakce mysli)
Kognitivní disonance je psychologický stres, který člověk zažívá, když jsou jeho vnitřní hodnoty v přímém rozporu s realitou.
- Příklad: Věřící ví, že J. Zezulka přísně zakázal brát peníze za duchovní pomoc („duchovní služba má být vždy zdarma“). Zároveň ale vidí, že T. Pfeiffer a lidé z církve v Indii zaplatili miliony za rituály a očištění karmy.
- Jak reaguje běžný člověk: Začne pochybovat a kriticky myslet.
- Jak reaguje indoktrinovaný věřící SJZ: Aby si zachoval vnitřní klid a nemusel si přiznat, že naletěl, jeho podvědomí okamžitě spustí automatický (nevědomý) obranný program a mechanismus založený na Bodu 12: „Sanátor má tisíciletou zkušenost, já vidím jen povrch, on vidí vnitřní podstatu. Moje pochybnost je projevem mého malého ega, ne jeho chyby.“
2. Sakralizace (zbožštění) vůdce
Jakmile je žijící člověk formálně i rituálně propojen s pojmem Boha (či přinašečem nauk, duchovním mistrem s tisíciletou zkušeností atd.), jakýkoliv útok nebo kritika vůči jeho osobě je věřícími vnímána jako útok na samotného „Boha“ a celou duchovní podstatu vesmíru.
Když věřícímu předložíte jasné důkazy o finančních machinacích nebo indickém byznysu s odpustky, jeho mozek tyto informace nevyhodnocuje racionálně. Vnímá je jako „démony“, „temné síly“ nebo „parazity“, kteří se snaží očernit čisté učení. Čím silnější důkazy přinesete, tím hlouběji se věřící stáhne do své mentální ulity, protože má pocit, že brání posvátno.
Když věřícímu předložíte jasné důkazy o finančních machinacích nebo indickém byznysu s odpustky, jeho mozek tyto informace nevyhodnocuje racionálně. Vnímá je jako „démony“, „temné síly“ nebo „parazity“, kteří se snaží očernit čisté učení. Čím silnější důkazy přinesete, tím hlouběji se věřící stáhne do své mentální ulity, protože má pocit, že brání posvátno.
3. Smluvní past na duši
Zatímco v jiných společenstvích lidé následují vůdce na základě dobrovolnosti a sympatie (což dává prostor pro pozdější procitnutí), v církvi SJZ je tato poslušnost institucionalizována jako formální i duchovní povinnost. Podvědomí věřícího funguje v režimu: „Uzavřel jsem posvátnou smlouvu. Moje nejvyšší povinnost je držet linii a věřit sanátorovi. Pokud bych pochyboval, porušuji smlouvu s Bohem i svým svědomím.“
4. Ztráta vnitřního kritického korektivu
Josef Zezulka učil, že nejvyšším vodítkem je vlastní meditace, kritičnost a sebekritika. V pyramidálním systému církve SJZ byl však tento princip obrácen: nejvyšším vodítkem se stala poslušnost.
Věřící v tomto stavu dobrovolně vypíná své kritické myšlení (které Zezulka tak vyžadoval). Svědomí už není jeho autonomním vnitřním hlasem, ale stává se pouhým zrcadlem toho, co schválí nebo neschválí Tomáš Pfeiffer. Pokud Pfeiffer řekne, že cesty do Indie byly „Velkou cestou s Josefem Zezulkou“, věřící to přijme jako absolutní fakt, i kdyby to stoprocentně popíralo celou Zezulkou sepsanou Filosofii Bytí.
Věřící v tomto stavu dobrovolně vypíná své kritické myšlení (které Zezulka tak vyžadoval). Svědomí už není jeho autonomním vnitřním hlasem, ale stává se pouhým zrcadlem toho, co schválí nebo neschválí Tomáš Pfeiffer. Pokud Pfeiffer řekne, že cesty do Indie byly „Velkou cestou s Josefem Zezulkou“, věřící to přijme jako absolutní fakt, i kdyby to stoprocentně popíralo celou Zezulkou sepsanou Filosofii Bytí.
5. Sociální izolace a strach ze schizmatu (exkomunikace)
Lidé uvnitř církve mají v komunitě své přátele, zázemí a celý svůj duchovní svět. Bod 12 funguje jako neviditelný meč: pokud by někdo začal veřejně pochybovat, porušuje stanovy a stává se „odpovědným za vzpouru“. Strach ze ztráty komunity a ze zatracení je obrovským psychologickým blokem. Věřící raději slepě věří, než aby riskoval úplné vyvržení ze společenství a tiše proklamovaný karmický trest za nesplnění povinnosti být odpovědný sanátorovi stejně jako Bohu.
6. Naprogramovaný věřící
Když mluvíte s věřícím církve SJZ, nemluvíte s jeho svobodným svědomím, ale mluvíte s obranným systémem církevního dogmatu, které si dotyčný nainstaloval do hlavy.
Vy mu předkládáte fakta, logiku a citace J. Zezulky, ale jeho filtr v hlavě (nastavený bodem 12) všechna tato fakta okamžitě přetransformuje do schématu: „Tento člověk mě zkouší, chce mě odvést od mého „božského mistra“, musím zůstat pevný ve víře – je to moje povinnost.“
Vše shrnuje pozoruhodné vyjádření jednoho z členů nejužšího jádra církve a dlouholetého žáka T. Pfeiffera, které nepotřebuje komentář:
„Tedy když si žák vybere svého učitele, měl by mu do určité míry důvěřovat, i když by někdy byly jeho pokyny chybné, podobně jako i voják plní rozkaz, i když může být nesprávný. Je tedy z duchovního pohledu velmi na pováženou upozornit učitele na chybu v něčem zásadním, i když by měl žák pravdu.“
Proč jsou věřící tak slepí? Past vděčnosti a existenční závislosti
Jak je možné, že lidé stále slepě následují Tomáše Pfeiffera, přestože tak zjevně porušuje principy Filosofie Bytí? Odpověď netkví v pouhém „vymývání mozků“, ale v klasickém vztahu existenční závislosti.
Mnozí stoupenci v církvi SJZ Tomáše Pfeiffera prostě potřebují pro léčbu svých vážných chorob nebo zdraví svých blízkých. V biotronické péči vidí poslední naději a v jejím poskytovateli zachránce. Ve společenství proto nejsou kvůli hlubokému studiu filosofie, ale primárně kvůli léčbě.
V tomto bodě nastává fatální obrat. Dobré vztahy s vůdcem a strach ze ztráty jeho přízně se pro věřící stávají důležitějšími než čistý odkaz Josefa Zezulky. Instinkt přežití jim nedovolí jít proti tomu, od koho pomoc žádají. Pravda a etika pak ustupují strachu z vnitřního vyloučení a ztráty „léčivé milosti“.
Tato psychologická past se prolíná s obecnou dynamikou charismatických skupin. Stoupenci sami přisuzují vůdci výjimečnou kompetenci a exkluzivní přístup k energii, čímž aktivně spoluvytvářejí jeho absolutní autoritu. Jakákoli věcná kritika (např. indický byznys s karmou) však tento řád ohrožuje.
Společenství proto okamžitě spouští intenzivní obranné mechanismy: reinterpretuje fakta a útočí na kritiky. Kolem vůdce se formuje užší jádro spolupracovníků, které vynucuje poslušnost – například skrze příměr, že žák musí plnit rozkazy učitele slepě jako voják v armádě.
Celý systém pak uzavírá strach z odchodu. Člověk, který by se rozhodl společenství opustit, neriskuje pouze ztrátu přátel, ale v hierarchii církve SJZ především ztrátu naděje na uzdravení a hrozbu karmického trestu. Kombinace existenčního strachu a skupinového tlaku tak spolehlivě likviduje jakýkoliv projev kritického úsudku.
Bráhmanská magie, pyramida braní a dávání jako „duchovní gen“ nově vzniklé církve SJZ
Pfeiffer se tímto krokem (ustanovením se na roveň Boha – jakožto jediný a doživotní sanátor) zcela po vzoru indických „Godmenů“ pasoval na vrchol mocenské pyramidy a do role výlučného prostředníka mezi člověkem a Bohem. Členové církve SJZ jsou T. Pfeifferovi podle zakládající listiny povinně odpovědni, stejně jako Bohu. Josef Zezulka by se přitom nikdy na úroveň Boha nestavěl – odpovědnost člověka je vždy vůči Celku – nejvyšší Boží existenci, nikdy vůči žádné osobě. Natož vůči padlému žákovi, který se sám stal součástí systému prodejců odpustků podmiňujících své „služby“ obrovskými platbami. Těch prodejců, skrze jejichž chrámy v historii protékala krev stovek obětovaných zvířat jako potok v lese.
Uvědomují si vůbec řadoví věřící církve SJZ, co se stalo? V době, kdy v ČR budovali základy své církve, se v Indii nekriticky rozevřeli temnému bráhmanskému systému „braní a dávání“. Tento magický, pyramidální systém, postavený na odčerpávání vitální energie a financí výměnou za falešnou iluzi duchovnosti, se stal samotným genetickým kódem církve SJZ.
Zezulkova čistá Filosofie Bytí – postavená na vnitřním zdroji, samostatnosti, logice a rovnováze citu a rozumu – byla pod vedením padlého žáka transformována do rigidního dogmatického systému. V něm věřící slouží jako energetický a finanční zdroj pro prostředníka, a dokonce i pro indické bráhmany, kteří pro své kejkle a magii bezostyšně využívají energii všech, kteří se jim rozevřeli. Pravda nepotřebuje ceníky, VIP lístky ani QR kódy. Skutečnost, že Tomáš Pfeiffer zavedl do nauky Josefa Zezulky komerční vekslování s karmou, zůstane největším paradoxem a morálním selháním, které může ovlivňovat hledající po tisíciletí.
Je to fatální selhání, které vedlo k tomu, že Tomáš Pfeiffer zákonitě ztratil dar, který mu Zezulka svěřil a který podmínil striktním oddělením se od cizorodých vlivů a směrů. Tomáš přišel o dar napojení na čisté vědomí Josefa Zezulky a zůstává vážnou otázkou, kdo a co ho – i věřící církve SJZ – dnes v realitě vede.
Jisté je jen to, že Tomáš Pfeiffer (i jeho církev SJZ) již není pokračovatelem Josefa Zezulky. Tento fakt definitivně stvrdil svým konáním dne 30. 3. 2019 na hoře Říp, kdy sám sebe po vzoru indických bráhmanů veřejně pasoval a povýšil na „duchovního mistra s tisíciletou zkušeností, který má právo na vše, co udělá“.
Dokonce šel tak daleko, že se sám slavnostně pasoval na „přinašeče nauk“, což vlastně je do jisté míry pravda. Církvi SJZ a hledajícím totiž přinesl starobylé indické deformace padlých a úplatných „nauk“ i kněží, kteří drží lidské vědomí již tisíce let v závislosti na jejich kastě a údajném jedinečném – draze zpoplatněném – „vyvolení“.
Kázat vodu a pít víno – farizejství Tomáše Pfeiffera a církve SJZ
Největší argumentační selhání vedení církve SJZ se ukazuje při jakémkoliv pokusu obhájit indické finanční transakce jako „nutné režijní či provozní náklady“ na obřady. V rozhovoru z roku 2013 totiž Igor Chaun položil Pfeifferovi přímou otázku, zda je možné vybírat finanční ekvivalent, pokud jsou peníze prokazatelně potřeba na provoz a živobytí (0:49). Pfeiffer tehdy odpověděl naprosto nekompromisním slovem: „Nelze.“ (1:01) A okamžitě zdůraznil, že tento princip je „neotřesitelný za všech okolností“ (0:49). Tímto výrokem sám sobě do budoucna definitivně uzavřel jakoukoli únikovou cestu. Pokud totiž podle Pfeiffera nelze duchovní pomoc podmínit platbou ani v případě nutných provozních nákladů, pak jakýkoliv indický rituál s ceníkem a stovky komerčních obřadů naordinovaných věřícím představují fatální zradu jeho vlastních slov. Podle jeho vlastního, veřejně zaznamenaného metru se z propagátorů této praxe stávají přesně ti farizeové, kteří sami o sobě tehdy prohlásili, že „kážou vodu a pijou víno“ (4:01). Bratři si totiž za pomoc neúčtují (5:26)
Závěrečná veřejná výzva mistrovi s tisíciletou zkušeností a přinašeči nauk SJZ
Z důvodu závažnosti výše uvedených skutečností, které zásadním způsobem deformují původní odkaz Josefa Zezulky, tímto veřejně žádám vedení církve SJZ o jasné a transparentní odpovědi na níže položené otázky (žádost o vyjádření byla církvi SJZ zaslána na oficiální e-mailovou adresu dne 23. 7. 2026.). Konkrétní a věcná vyjádření (či případné mlčení) budou v plném rozsahu zveřejněna.
- Jakým způsobem má veřejnost a řadoví věřící oficiálně komunikovat s Tomášem Pfeifferem? Je nutné jej podle bodu 12 zakládající listiny církve titulovat „Ó božský“, nebo se stačí přidržet jeho vlastních vyjádření o „mistrovi s tisíciletou zkušeností“ či skromného sebezbožštění v podobě titulu „přinašeč nauk“? Případně platí oslovení podle zvyklostí z cest po Indii, kde ho věřící církve titulovali jako „Guru z Prahy“ (Guru from Prague)?
- Jaká je současná praxe církve SJZ v oblasti duchovní pomoci a léčení? Tomáš Pfeiffer v Indii zcela popřel základní tezi Josefa Zezulky o nutnosti nonprofitnosti a absolutní bezplatnosti duchovní služby, přičemž v letech 2014 až 2018 odtekly z kapes věřících prokazatelně miliony korun za „čištění karmy“ a další rituály indických bráhmanů. Vzhledem k těmto okolnostem se ptám na realitu v ČR. Podmiňuje dnes Tomáš Pfeiffer svou pomoc finanční platbou po vzoru indických veksláků? Tvrdí také, že čím více věřící zaplatí, tím má obřad větší účinek? Má církev SJZ po vzoru indických bráhmanů vlastní ceník služeb podmíněný platbou a lze si u ní objednat rituály online? Umíte též jako bráhmani vyčistit karmu, zajistit partnera a blahobyt? Přejete si, aby v ČR po vzoru bráhmanů vznikly kasty a ti vyvolení byli jedinými prostředníky s Bohem, na kterých jsou všichni ostatní závislí?
- Kolik finančních prostředků věřící církve SJZ v souhrnu utratili? Jaká je přesná částka, kterou stoupenci zaplatili indickému úplatnému nádímu Pallanimu za čtení z palmových listů v centru SJZ? Kolik peněz padlo na jednotlivé obřady přímo v Indii, které jim, zcela v rozporu s původní vůlí rišiů Pallani v ČR naordinoval? A kolik milionů korun bylo indickým vekslákům s karmou zaplaceno během těch šesti let a stovek rituálů, které většina jádra církve absolvovala? A co všechno věřícím T. Pfeiffera tito úplatní bráhmani – kromě peněženek – vlastně vyčistili?
A–Ž Škola Života
