Proč byla založena UNIVERSITA FILOSOFIE BYTÍ?

Mnozí se možná ptají, proč byla založena UNIVERSITA FILOSOFIE BYTÍ, když Tomáš Pfeiffer (pověřený žák Josefa Zezulky) založil církev SJZ. Jako vhodnou odpověď si dovolím uvést myšlenky dlouholetého žáka Tomáše Pfeiffera a člena nejužšího týmu církve SJZ pana Kostříže. Níže uvedené myšlenky pana Kostříže jsou přesným popisem podstaty církve SJZ a i jedním z důvodů, proč jsem došel k závěru, že je nezbytné založit UNIVERSITU FILOSOFIE BYTÍ.

Dovolím si citovat myšlenky pana Kostříže a k nim přiřadit myšlenky Josefa Zezulky:

„Tedy když si žák vybere svého učitele, měl by mu do určité míry důvěřovat, i když by někdy byly jeho pokyny chybné, podobně jako i voják plní rozkaz, i když může být nesprávný. Je tedy z duchovního pohledu velmi na pováženou upozornit učitele na chybu v něčem zásadním, i když by měl žák pravdu.“ Zdeněk Kostříž

„Nikdy nevěřte a to ani mně. Vše kriticky promýšlejte, hledejte rovnováhu.“Josef Zezulka

„Víte, že jsem vám říkával: Mějte svoji kritičnost! Rozlišujte, uvažujte! Není všechno tak, jak se to lidstvu předkládá. Myslím to v těch duchovních věcech. Je tady hodně naivity, hodně překrouceného a není to vinou těch, kteří to přinesli. Je to vinou roznašečů a příjemců. Záleží na tom, aby se každý snažil mít soudnost.“ Josef Zezulka

………………….

„Je vrcholem nelogiky jít proti učiteli, kterého pověřil pokračováním sám Přinašeč, protože tím byste vlastně říkal, že se pan Zezulka spletl ve výběru pokračovatele a šel tak proti Zezulkovi“. Zdeněk Kostříž 

„Ti, kteří jsou během života kolem něho (přinašeče) a kteří mají z jeho poučování dělat nauku, ti se také vždy neosvědčí. Obyčejně pak sklouznou zpět do dřívějších vlivů, kde se přece jen cítí pohodlněji.“ Josef Zezulka 

„Jenomže když mu tuto schopnost (rozevření možnosti vnímat přímo pravdu Bytí napojením na přinašeče) předával, jistě ho upozornil, že je to možné jen tehdy, jestliže zůstane v jeho vlivové oblasti a oddělí a distancuje se od jiných směrů a jejich vlivů.“ Josef Zezulka

………………….

„Princip udržení jednoty funguje i v mnoha jiných oblastech života, např. to stádo těch ovcí má svůj smysl, protože více chrání stádo před dravci… Jakmile se nějaká ovečka oddělí od stáda, je snadněji napadnutelná.“ Zdeněk Kostříž

„Jde o to stát se hybnou silou a pohybovat se sám dopředu. Jestliže budu já něčemu jen věřit, tak se nechávám táhnout jen nějakou vírou. Jakoukoli – dobrou, špatnou, střední, ale nechávám se táhnout.“ Josef Zezulka

„Máš-li to štěstí, že potkáš dobrého učitele, dbej jeho rad, ale vždy nejlepším vodítkem bude Tvoje meditace. To je základ i koruna veškerého duchovního snažení. Ta Ti pomůže vyvarovat se omylů, chybných nebo slabých nauk a nevědomých nebo málo vědomých lidí, kteří se ve své samolibosti vydávají za učitele“ Josef Zezulka

Je doslova neslučitelné s filosofií Bytí, aby žák po 30 letech vyplodil takovou hrůzu, nerovnováhu a idiocii. Vinu nenese jen sfanatizovaný otrok víry a hlouposti (žák pan Kostříž), ale stejnou míru odpovědnosti nese samozřejmě i učitel (T. Pfeiffer). Je to obrovská ostuda, selhání a nepřijatelné pochybení, které poukazuje na zásadní systémovou chybu a naprostý odklon od podstaty filosofie Bytí (kritičnosti, samostatnosti a vlastního nitra).

V praxi to znamená, že věřící SJZ bez přemýšlení a zjištění si více informací, jako vojáci plnící chybný rozkaz, podepsali formulář založení církve a ani jim nevadilo, že tak filozofii Bytí zdeformovali a přestřeli prvořadou církevní vírou, ze Zezulky udělali církevní modlu, na kterou se naprosto proti jeho vůli ladí v názvu církve (SJZ – Společenství Josefa Zezulky).

Věřící SJZ ve slepé a fanatické víře v pověření a pověřeného nechali Tomáše Pfeiffera, aby se zcela v rozporu s filosofií Bytí i vůlí Josefa Zezulky veřejně pasoval na duchovního mistra s tisíciletou zkušeností či „přinašeče nauk“. Nechali jej, aby vytvářel iluzi, že snad má právo na vše, co udělá, a ten, kdo se mu postaví, může být dle jeho víry ve vlastní jedinečnost a nadřazenost bez udání důvodu veřejnou výzvou dogmaticky očerňován.

Jako ovce, které se pro iluzi „jednoty“ neoddělí od stáda, nekriticky následovali „pověřeného pasáčka“ v Indii, kde platili za vyčištění karmy a otevírali se místním deformacím v iluzi, že tak ctí starobylé kultury a šíří filozofii bytí, kterou však svým konáním popřeli v samotných základech i podstatě – JEDNOTĚ.

Snad z nevědomosti či přecenění a iluzi o svém pověření se stalo, že Tomáš Pfeiffer (SJZ) odvádí hledající od samotné podstaty filosofie Bytí i duchovní cesty – kritičnosti, samostatnosti a především vnitřní bytosti (nitra).

Poslušné stádo vojáků církve SJZ ztrotilo své nitro, přestřela jim cestu k sobě sama iluze o pověřeném, indické mlhy a církevní proramy. Neví kdo jsou a kde ve skutečnosti „jsou“, nemají kde realizovat filosofii Bytí. Dokud se nevrátí do svého středu (vnitřní bytosti), budou jen ukázněným stádem co plní i chybný rozkaz a neupozorní „mistra“ ani na základní chybu.

Bez nalezení – pevného i plného spjení s vlastním nitrem, nelze dojít k Jednotě.

Já „jsem“ (myšleno vnitřní bytost – nitro) – je – cesta, pravda a Život.

…………………….

Nejen se shora uvedeného je při špetce soudnosti patrné, že v církvi SJZ doslova nelze naplňovat myšlenky Josefa Zezulky, a že samotné konání a podstata církve SJZ Tomáše Pfeiffera je v přímém protikladu s kritičností, samostatností i rovnováhou a tím je v rozporu i s filosofií Bytí (Josefem Zezulkou). Hlubší rozbor konání církve SJZ ZDE. SJZ je z principu nerovnovážné struktury církve a navázání se na indické vlivy naprosto nereformovatelná a dle mého názoru nikdy nemůže být v souladu s podstatou filosofie Bytí.

Věřící SJZ ani pověřený zdá se nechápou ani nerozlišují, že mezi náboženskou společností, kterou by Zezulka možná i schvaloval, a církví, je značný – zcela zásadní rozdíl. Náboženská společnost (která nevychází z církevní struktury ani zákonné podstaty církví a náboženských společností) nutně nemusí být o prvořadé církevní víře, zatím co státem zřizované církve a jí zákonem podřízené „náboženské společnosti“ z principu své struktury a zákonné podstaty o prvořadé víře jsou. Tedy je velký rozdíl mezi „náboženskou společností“ vznikající mimo zákonnou strukturu církve a státu, a mezi „náboženskou společností strukturovanou a podřízenou pod církve. Ten rozdíl je patrný třeba i v tom, že „náboženská společnost“ spadající pod stát a církev musí mít v preambuli zakládající listiny uvedenu prvořadou víru – „články víry“, pod které vše ostatní spadá a je jí prvořadě podřízeno. Státní círklevní struktura na sebe též logicky váže staleté myšlenkové programy a zvyky, které pak skrze podvědomí mohou ovlivňovat i vědomí věřících, čehož jsme v církvi SJZ přímými svědky.

Církev SJZ tak díky vazbám na indické vlivy a církevní strukturu, deformace a programy odvádí hledajícího od vlastního nitra. Tyto staré struktury a náboženské systémy v důsledku vždy vedou k závislostem. Závislostem na „kněžích či pověřených“, nebo závislostem na jiných prostřednících a vnějším vedení – což nutně vede jen k ukáznění. To vše odvádí od nejdůležitější podstaty opravdové duchovní cesty – vnitřní bytosti (nitra). Právě naše vnitřní bytost je našim jediným domovem, vedením a spojením s Jednotou (Bohem). Dokud nenajdeme své nitro, jsme jen trosečníci, kteří netuší kde jsou a kdo jsou. Naše nitro je pomyslnám duchovním grálem, který nás vyvede z labiryntu světa do ráje Jednoty. Teprve až najdeme své nitro a pevně se s ním spojíme, teprve pak může nastoupit opravdová aktivní duchovní cesta k „já-vše“. Pokud nás však nauky a náboženské systémy vedou k závislostem (nezpochybnitelném vedení – ovládaní) na kněžích, pověřených či jiných vnějších prostřednících, nikdy nenajdeme sami sebe, nikdy nenajdeme Jednotu.

Opravdový duchovní průvodce (učitel či mistr) vede hledající k rovnováze citu i rozumu a především do vlastního nitra. Ve chvíli kdy adept nachází a pevně se propojuje se svým nitrem, nepotřebuje již žídné vnější učitele ani průvodce – nachází své vnitřní vedení a „domov“.

Tomáš Pfeiffer a jeho následovníci se tedy bohu-žel přiklonili k prvořadé církevní víře a indickým deformovaným vlivům. Tomáš Pfeiffer v Indii ztratil čistotu napojení a tím i „pověření“, které dostal od Zezulky. Naštěstí měl Josef Zezulka i další pokračovatele. Jan Mareš se u Josefa Zezulky učil déle než Tomáš Pfeiffer. Honza Mareš od Zezulky dostal mimo jiné i kompletní duchovní praktika a povinnost (pověření) předávat dál filosofii Bytí s tím, že mu Zezulka předpověděl – „vy budete jednou léčit lidskou blbost, to je nemoc ze všech nejhorší.“ Měl jsem osudovou možnost se u Honzi Mareše učit a byla mi jim předána „povinnost“, kterou dostal od Zezulky. Osobně však považuji za důležitější „pověření“, které mi dal Život sám.

I přes pověření, které mi Život přinesl, se rozhodně nechci pasovat na duchovního mistra s tisíciletou zkušeností co má právo na vše to co udělá a tan kdo se mi postaví je černý jako bota, jak o sobě veřejně prohlašuje Tomáš Pfeiffer. Hlavním záměrem založení UNIVERSITY FILOSOFIE BYTÍ je vytvořit společenství, kde je možné a žádané, aby členové kriticky smýšleli, aby nikdy nebyli jako vojáci plnící rozkazy (natož chybné) či stádo ovcí, a aby slepě nevěřili pověřeným (či jiným „autoritám“), protože věřit nemáme (i dle filosofie Bytí) nikomu. Dokud člověk nevyrovná a nezharmonizuje své myšlení, jen s těží plně pochopí, že nejvyšším duchovním stavem je prosté a harmonické bytí – služba rovnováze veškerého Života – Matičce Zemi. K tomu je nezbytné nalézt vlastní nitro a plně se s ním spojit, jen tehdy jsme opravdoví, jen tehdy nalezneme spojení s Bohem – Jednotou.

Já „jsem“ (myšleno vnitřní bytost – nitro) – je – cesta (vnitřní vedení), pravda (rovnováha) a Život (Jednota – Bůh).

UNIVERSITA FILOSOFIE BYTÍ si klade za cíl poznávat (citem i rozumem) životní zákonitosti. Stát se aktivní, kladnou a rovnovážnou složkou Života – BYTÍ. Členové i společenství směřuje k rovnováze citu a rozumu, rozvíjí kritičnost a vyvěrá s filosofie Bytí Josefa Zezulky. Jako zásadní společenství považuje rozvíjet níže uvedené myšlenky Josefa Zezulky. Teprve až když hledající začne harmonicky, aktivně, kriticky a samostatně myslet, teprve pak je možné přistoupit k hlubokému aktivnímu prožívání skrze vlastní nitro (vnitřní bytost a dále) – vědomou meditaci a práci na vnitřní bytosti (nitru). Více v odkazu zde — UNIVERSITA FILOSOFIE BYTÍ — – Společenství života

Podstata UNIVERSITY FILOSOFIE BYTÍ: 

Pravdu (rovnováhu) hledat, mluvit i žít. 

Věřícím církve SJZ si na závěr dovolím popřát mnoho sil, podpory a štěstí. Budu se snažit věřit, že jejich konání a odklon od filosofie Bytí vychází z jejich srdcí a vnitřního přesvědčení. Na cestě Života jsme si všichni rovni a jediným soudcem či opravdovou autoritou je Život sám (tedy Bůh – Universum – Vesmír či jiné vyjádření Podstaty – Jednoty).

Alexandr Ždímal

Společenství Života – UNIVERSITA FILOSOFIE BYTÍ – Universita životních (duchovních) zákonitostí

::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

STĚŽEJNÍ MYŠLENKY JOSEFA ZEZULKY

„Nikdy nevěřte a to ani mně. Vše kriticky promýšlejte, hledejte rovnováhu.“

Josef Zezulka