Příběh duchovního služebníka Tomáše Pfeiffera je jistým způsobem příběhem lidství z hlediska vývojového druhu.. tedy víry, nezištné služby, hledání Boha, sebeobětování a karmického (osudového) pádu…
Tomáš Pfeiffer (1953) je žákem známého českého léčitele a filosofa (přinašeče vědění) Josefa Zezulky (1912-1992). Dostal od něj povinnost (pověření) předávat poznávání životních zákonitostí a sloužit v léčbě vitálními silami (biotronikou).
Duchovní služebník
Od roku 1992 se T. Pfeiffer snaží sloužit široké veřejnosti a pomáhat (léčit vitálními silami) tam, kde je třeba a kde je tato léčba možná a vhodná (u vitální nedostatečnosti či nerovnováze). Zakládá BCSP (biotronické centrum sociální pomoci) a duchovní universitu bytí, kde se hledající mohli sebevzdělávat ve směru filosofie J. Zezulky. Léčba je vždy zdarma a stejně tak bylo zdarma i vzdělávání v DUB (duchovní universitě bytí). Za svoji léčitelskou službu tak T. Pfeiffer pomohl mnohým a rozšířil povědomí o filosofii bytí J. Zezulky. Dvacet let udržel čistotu a směr dle nauky přinašeče (J. Zezulky), avšak pak přichází osudový pád..
Ztráta čistoty napojení
Dle mého názoru a osobní zkušenosti ke zlomu a odklonu od čistoty a směru filosofie bytí postupně dochází okolo roku 2014. T. Pfeiffer i jeho věřící se opakovaně po mnoho let odklání do Indie a nekriticky se otevírají deformovaným vlivům jiným směrům. Nevyhnutelně tak „pověřený“ Tomáš Pfeiffer ztrácí čistotu napojení na vědomí přinašeče (pověření).
„Jenomže když mu tuto schopnost předával, jistě ho upozornil, že je to možné jen tehdy, jestliže zůstane v jeho vlivové oblasti a oddělí a distancuje se od jiných směrů a jejich vlivů“ Josef Zezulka (BYTÍ str. 117-118)
T. Pfeiffer po ztrátě čistoty napojení následně zakládá církev SJZ (Společenství Josefa Zezulky – 2015). Mnohými kroky a činy odklání od čistoty a jeho léčivý pramen již není čistý jak byl (dokonce bych jeho „pramen“ dnes bohužel nazval jako značně toxický). Z nevědomosti tak ohrožuje sebe i každého koho léčí či kdo se mu otevře nebo se na něj jinak naváže.
Mnozí původní členové DUB odcházejí, nebo pokud se „nevhodně“ ptají, tak „jsou odejiti“. Z původního rovnovážného společenství (DUB) v souladu s naukou Josefa Zezulky se překotně vykrystalizovala církev T. Pfeiffera (SJZ), kde věřící nekriticky následují „pověřeného“ kamkoli (třeba i k platbě desetitisícových částek za vyčištění karmy indickými kněžími) a kde se prvořadě věří. A to navzdory faktu, že Zezulka víru neměl rád. Přesněji řečeno, Zezulka neměl rád neukotvený cit (víru), který se bez poznání životních zákonitostí (vědění) může nekontrolovatelně rozpínat kamkoli (věřit se dá všemu). Prvořadý cit je tak vždy destrukčním, stejně tak jako jednostranné vědění, proto člověk musí být v rovnováze -věřit jen tomu co ví.
Názorným příkladem neukotveného a jednostranného (deformovaného) citu (víry) je dnes právě Indie (hindu). Zde se z původního čistého (rovnovážného) učení vykrystalizovala tato nauka k prvořadé víře a obřadním rituálům u kterých dnes již nikdo netuší (nemá původní vědění) k čemu byly určeny a jakou měly mít posloupnost, aby plnily svůj účel a smysl. Víra bez vědění vždy vede naivitě a iluzím. Mnozí pak ve své nerovnováze uvěří i tomu, že je snad možné zaplatit si vyčištění karmy (osudové dluhy a nerovnováhy). I Tomáš Pfeiffer nejspíš díky svým dávným kořenům zavedl hledající a v Indii je navádí k vysokým platbám za indické obřadníky slibující vyčištění karmy. Takové konání snad už nemůže být vzdálenější odkazu, myšlenkám či podstatě filosofie bytí J. Zezulky.
„Karmická Indie“.. znovu a znovu
Jak se říká, vše se opakuje dokud člověk nevyrovná své dluhy.. a někdy se to nedaří znovu a znovu. Svatý Tomáš v Indii (v době Ježíše) údajně šířil křesťanství poněkud „netradičně“. Traduje se, že místní ženy, které jej zbožňovaly, na jeho přání „neplnily manželské povinnosti“ a to dokud jejich muži nepřešli na víru. Ti to údajně „vyřešili“ tak, že sv. Tomáše zavraždili..
Ať už to bylo jakkoli, je k zamyšlení, proč některé tak osudově táhne určité území a kultura, že následně poruší veškeré své návyky, hranice a vlastní tvrzení. Jakoby nic neplatilo a ztratil by „rozum“ (převážil by cit). Jednou „nevěřící Tomáš“ a podruhé „věřící všemu?? Když chcete manipulovat druhé k vlastní víře, zákonitě budete jednou zmanipulováni sami??.. zákon rovnováhy???
Ale zpět do přítomnosti.. Vazby, které T. Pfeiffer a jeho věřící v Indii na sebe a na celou svoji církev navázali dodnes (nevědomě) ovlivňují jejich mysl a skutky. Míra zavázání se a otevření se indickým vlivům mnohonásobně překročila všechny hranice a rovnováhu.
Za sedum let co věřící SJZ pravidelně (téměř na měsíc) navštěvovali Indii šlo o stovky rituálů a obřadů, za které platili v součtu miliony a otevřeli se jim po několik dlouhých let a to v době při samotném založení církve SJZ. Tímto zcela nekritickým rozevřením se na sebe navázali vlivy a vazby, které je budou ovlivňovat dokud se jich plně nezbaví, což ovšem nebude vůbec snadné.
Mnozí tak mohou přicházet o své vitální síly (energii), které „indičtí mágové“ využijí (stejně jako hmotné obětiny mléko, máslo, obilí atd., které v obrovském množství používají) pro své cíle, přání i duchovní entity a parazity. Musíme pochopit, že zprvu se i může v některých slibovaných věcech po obřadu (puje) dočasně ulevit či zlepšit osud, ale stejně jako jiní parazité potřebují svého hostitele, tak i entity indické se napřed „zavděčí“, ale následně budou především „brát“. Mnohdy využijí toho kdo se jim rozevřel jen jako „prostředníka“, který skrze vazby na své nejbližší bude energii předávat („vysávat“) ze svého nejbližšího okolí (rodiny, známých atd.). Tito „energetičtí parazité“ mohou přivodit nepěkné stavy, deformace a osudové komplikace.
Nejvíce se v SJZ nyní tyto indické vazby a deformace mohou šířit a tvořit při biotronickém léčení, kde je léčený otevřen léčiteli. Léčitel doslova musí být „čistý“ a bez vazeb, což Tomáš Pfeiffer a jeho věřící po absolvování stovek draze zpoplatněných indických „obřadů“ bohužel již dávno (a ani z části) nejsou. Stali se nevědomě „prostředníky“ indických entit, deformací a nerovnováhy. Každý kdo se nechá „léčit“ tak na sebe naváže i tyto entity a vazby. Tyto vazby (pokud nebudou zcela vyčištěny) se budou přenášet (prohlubovat a utužovat) na další a další léčitele a léčené. Již dnes je tato síť vazeb „obludná“ a ovlivňuje více, než by mnozí mohli vůbec domyslet. Český národ byl osudem předurčen a zrodil se zde přinašeč vědění (další v řadě po Kristovi). Úkolem národa žijícím v české kotlině bylo šířit světlo poznání (rovnováhu vyvěrající z poznání životních zákonitostí). Ale díky T. Pfeifferovi a jeho věřícím v SJZ bylo toto světlo poznání zahaleno a pokrouceno indickými vazbami, deformacemi a temnou energetickou sítí, která zahalila ČR do temnoty. Není snad ve světě nyní těžšího místa, než je ČR.
Indie je jednou z nejstarších a nejvíce deformovaných kultur, „český človíček“ nemá ani ponětí, co vše se v této kultuře v minulosti stalo, co vše ji dodnes „doprovází a tvoří“. Právě Indie (hindu) nám může být velkým ponaučením, kam se může původně rovnovážná kultura vychýlit a zdeformovat. Tedy k vychýlené a jednostranné víře (citu a z něj plynoucím nerovnovážným obřadním rituálům, mantrám atd.), která není opřena o vědění (poznání životních zákonitostí, kritičnost a logiku). Indičtí „mágové“ již dávno neslouží rovnováze a celku, původní čisté poznání (já-vše) se zdeformovalo v jednostrannou snahu o vlastní prospěch a vývoj (na úkor celku). Naivita a nekritické rozevření se věřících SJZ bylo zcela fatální, stejně jako jsou a budou důsledky v podobě odlivu energie a z nedostatečnosti vzniklých závažných důsledků a onemocnění. Opravdu smutný je fakt, že z nevědomosti tak tito členové výpravy do Indie přivezli do ČR i indické deformace a nehmotné entity, které nebudou ovlivňovat jenom je samé, ale i jejich rodiny (další pokolení) a do značné míry i kolektivní nevědomí národa, kam se zrodil přinašeč. Mohou se objevovat závažné nemoci způsobené vitální nedostatečností, stejně tak jako zákeřné nemoci duchovní (psychické) a dokonce i ponížení osudové osy celého národa. Tato temná energetická síť se bude každým rokem prohlubovat a to dokud nebude pochopena, vyčištěna a změněna.Tato temná energetická síť se díky fatálnímu selhání pověřeného žáka T. Pfeiffera bude každým rokem prohlubovat a to dokud nebude pochopena, vyčištěna a zcela změněna. A bude muset jít o vyčištění (změnu) hloubkové, komplexní a systémové. Pyramidální energetický systém „braní a dávání“ přestává mít s příchodem vodnářského jara svoji sílu a právo na život (nastává epocha „bytí“). S tím bude spjata snaha tento tisíciletý indický systém udržet, což přinese poněkud nepěkné situace, kdy ti co jsou na něj napojeni budou velmi „pociťovat“ úbytek energie. Vystřízlivění z iluze a naivity členů SJZ (a všech co se rozevřeli církvi SJZ nebo léčení T. Pfeifferovi) bude poněkud značně bolestné. I když se těchto vlivů a vazeb budou chtít zbavit, nebude to snadné. Parazité a entity neradi přicházejí o svůj zdroj, obzvláště, když se jedná o „zdroj“ ze země, která byla předurčena vývojem a osudem k duchovní obrodě. Škoda, že lidé nepřemýšlí a musejí jít vždy tou nejsložitější a nejbolestnější cestou. Bývalí členové a všichni ti co se již od církve SJZ (DUB) distancovali by měli vědomě přetrhat a vyčistit všechny vazby včetně slibu atd.
Mnohé indické magické obřady navíc byly přímo objednané (a draze zaplacené) pro církev SJZ, čímž jsou s ní navždy provázané a spjaté. Každý (třeba i úplně nový člen, který v Indii nikdy nebyl) kdo se jakkoli otevře církvi SJZ se zároveň otevírá i deformovaným indickým vlivům a entitám, které tuto církev budou již navždy „tvořit, ovlivňovat a formovat“. Dokud zde bude církev SJZ, budou zde s ní (a všemi jejími členy) i indické deformované vlivy, vazby a nerovnováha. Jedná se nyní o stovky a tisíce lidí po celé ČR, kteří jako členové SJZ jsou zároveň (mnohdy i nevědomě) i prostředníky (šiřiteli) indických vazeb, vlivů a deformací.
Lidé nedomýšlí důsledky vazeb a vlivů, ale každý by si měl uvědomit, že indičtí kněží pro své nerovnovážné magické rituály (jednou zaručující vyčištění karmy, jindy přivolání peněz či partnera) potřebují odněkud brát energii. Protože jejich záměr (i forma a bytost) není v rovnováze, potřebují pro své „magické kejkle“ vnější zdroj „energie“. Tím jsou jak obětiny (hektolitry mléka, obilovin atd.), tak tímto zdrojem energie mohou být (a fakticky jsou) i všichni ti, co se na tyto kněží napojili či se jim otevřeli. Jedná se o pyramidovou strukturu (braní a dávání), za kterou se mohou ukrývat i mnohé nepěkné „entity či vědomí“. Je to opravdu velmi vážná a smutná záležitost, která nejen věřícím SJZ deformuje podvědomí a tím i vědomí.
„Najdeme-li pak učení, o kterém víme, že je správné, pak je nejvýše nutné odpoutat se od starého a chybného, aby jeho vliv pěstovaný a zesílený lidstvem dlouhou dobu, nám přes naše podvědomí nezkresloval vědomí.“
Josef Zezulka
„Nic ze mne nedělejte“..
Když Zezulka říkával svým žákům a nejbližším „nic ze mne nedělejte„, asi by se dnes podivoval, kdyby se dožil založení církve s jeho jménem a obřadního veřejného honorování jeho osoby jako „velmistra“. Cožpak opravdu může někdo myslet vážně, že by si J.Z. snad přál, abychom z něj udělali „modlu“ v názvu církve kde se ještě k tomu prvořadě věří či abychom jej veřejně a obřadně vzývali jako „velmistra“?
Cožpak varování J.Z. pověřenému T. Pfeifferovi – „nikdy nechtějte nic znamenat“ se naplňuje tak, že se sám slavnostně v den otevřeného nebe (30.3.2019) veřejně honorujete za „přinašeče nauk a duchovního mistra s tisíciletou zkušeností“?
Misky vah dvoutisícileté epochy
Dle mého názoru a poznání je vždy dobré dát vedle sebe na misky vah to dobré a zlé a vidět vše z co největšího nadhledu. Tím „nadhledem“ v rámci mise přinašeče nutně musí být dvoutisíciletá epocha do zrodu dalšího přinašeče. Musíme se tak snažit prvořadě vnímat potřeby celé dvoutisícileté epochy a ne jen aktuální potřeby pověřeného a hledajících „daného století“. Vždyť to jak se nyní nastaví a založí směr a základy, nutně bude do značné míry dál nastavovat a určovat směr dalších dvou tisíc let.
Z tohoto nadhledu dvou tisíc let tak osobně vnímám, že ač Tomáš Pfeiffer jistě udělal i mnoho a mnoho dobrého, tak po cca více jak dvaceti letech od odchodu J. Zezulky ztrácí směr i čistotu a ohrožuje tím celou nastávající epochu. A to včetně všech co se mu otevřou či co se stanou členy deformované církve SJZ a jejich vazeb na jiné nerovnovážné kultury.
Na mých miskách vah vůči sobě stojí na jedné straně jeho neskutečná píle (založení léčebného centra, vydání knih J. Zezulky a každotýdenní cesty po celé ČR aby mohl šířit filosofii bytí), služba a nezištná pomoc nemocným i jeho sebeobětování se. Na druhé straně pomyslných misek vah je pak jeho nekritický a naivní odklon do indických nerovnovážných deformací (v iluzi, že tak snad šíří filosofii bytí či ctí starobylé nauky), příklon k prvořadé církevní víře a i snad nevědomá snaha „něco znamenat“. Což jako celek v důsledku ohrožuje celou dvoutisíciletou epochu a Zezulkovu misi (nauku a čistotu poznávání životních zákonitostí – vědění). Stejně tak tímto odklonem a navázáním se na deformované církevní a indické vlivy ohrožuje každého, koho nyní léčí či kdo se mu otevře a nebo se stane přívržencem jeho církve. Jeho původní „čistý léčivý pramen“ je nyní velmi „toxický“. Ohrožuje tak z nevědomosti všechny, včetně sebe.
Každý kdo se pokusí vnímat konání pověřeného prvořadě z nadhledu dvoutisícileté epochy snad musí logicky a zákonitě dojít ke stejnému závěru. Veškerá nepochybná píle a sebeobětování Tomáše Pfeiffera nemůže vyrovnat selhání v podobě otevírání a navázání se deformovaným kulturám, vložení rovnovážné filosofie bytí do církevní struktury (kde se prvořadě věří) a zneužití jména J. Zezulky v samotném názvu církve. Vždyť Zezulka jasně uvedl, že nemá víru rád, ale vědění (napřed musíme vědět, abychom věděli čemu věřit – otevírat svůj cit). Vždyť by si zcela jistě Zezulka nikdy nepřál, abychom z něj „něco“ dělali, natož abychom z něj udělali „modlu“ či vzývali a ladili se na jeho osobu v názvu církve. Podstatou jeho učení je napnout své vědomí a mysl na nejvyšší Boží existenci, nikdy na osobu přinašeče, natož na osobu pověřeného. Vložení filosofie bytí do církevní struktury, pojmenování církve po J. Zezulkovi a nekritické otevírání se indickým deformacím je dle mého názoru ze strany T. Pfeiffera zásadní chyba a neakceptovatelné zavedení hledajících, čímž ohrožuje nejen je, ale i celou nastávající dvoutisíciletou epochu.
Naivně věřit iluzi, že v Indii šířím filosofii bytí a ctím starobylé kultury tím, že se deformovaným a nerovnovážným starobylým kulturám opakovaně zcela otevírám, je stejné jako plavat ve stoce výkalů a věřit, že zůstanu suchý a voňavý. Věřit, že najdu rovnováhu a nepropadnu vzývání osoby v církvi, kde je prvořadá víra a která nese jméno J.Z., je stejně naivní jako hledat v nejtužší zimě pod sněhem a ledem čerstvé jahody.
Zezulka neměl rád víru, ale vědění
„Já sám nemám rád víru, já mám rád vědění, víra je málo, věřit mohu čemukoliv, ale tím neobjevuji tu velkou životní zákonitost, nepoznávám to, jak to vlastně je“ Josef Zezulka
A protože někteří stále nechápou co tím Zezulka chtěl říci, dovolím si upřesnit..
„Já sám nemám rád víru (nekontrolovaný cit), já mám rád vědění (poznávání životních zákonitostí), víra (cit bez poznání) je málo, věřit (citově propadat) mohu čemukoliv, ale tím neobjevuji tu velkou životní zákonitost, nepoznávám to, jak to vlastně je (nezískávám vědění a samostatnost)„.
Dokud nepoznáme jak to vlastně je, nevíme kam, jak a proč rozšiřovat svůj cit (víru) a budeme jak slepci, kteří jen bloudí v labyrintu iluzí a slepých uličkách neukotveného citu (víry). A proto cit (víra) nikdy nemůže být pro člověka prvořadým cílem, ale musí jim být vědění (poznávání životních zákonitostí). Až když máme dané úvahy a téma v rámci možností a schopností plně zdůvodněné a vše logicky navazuje, teprve pak procítíme a celým svým nitrem prolneme s poznaným, tak aby se prožitek uložil do hloubi naši bytosti.
Ač je právě hluboká zkušenost (prožitek) z meditace cílem aktivní duchovní cesty, pro lidi je jedinou bezpečnou a harmonickou cestou prvotní poznávání životních zákonitostí (vědění), protože jsme ve vývoji teprve prvním tvorem po zvířeti, kterému byla dána aktivní mysl a proto je zatím velmi nedokonalá (nerozvinutá). Lidé jsou krizovým tvorem a dokud se neukotví v poznání životních zákonitostí (poznání sebe sama „já-vše“), nemohou aktivně a rovnovážně rozvíjet ani své nitro (cit-víru).
I proto J. Zezulka s oblibou říkával.. „věřím jenom tomu, co vím“ – tedy rozevírám svůj cit jenom tomu co mám zdůvodněné.
Pokud si o myšlenkách J. Zezulky každý sám popřemýšlí, jistě pochopí, že žádná organizace či struktura kde se prvořadě věří (např. církev) nemůže být v souladu s podstatou a cílem jeho filosofie bytí ani myšlenek.
Pověření T. Pfeiffera
Pověřený žák J. Zezulky Tomáš Pfeiffer měl více jak 30 let na to, aby roznesl filosofii bytí. Aby vedl hledající ke kritickému a rovnovážnému myšlení tak, aby každý mohl najít své vnitřní vedení a stal se samostatnou a kladnou složkou Života. Tomáš byl pověřen pouze a jen k tomu, aby v rovnováze sloužil nejvyšší Boží existenci – Životu – Jednotě.
Aby vždy hledal, mluvil a žil jen Pravdu.
Avšak Tomáš (stejně tak jako pověření v dobách předchozích) selhal, za třicet let university bytí nebyl schopen své žáky a pokračovatele vést k samostatnosti, rovnováze, natož ke kritickému myšlení. V Indii zneuctil a provázal z deformovanými indickými vlivy a entitami Zezulkův odkaz a vychýlil nauku vložením do církevní struktury. Ztrácí tak čistotu napojení (pověření). Svojí nerovnováhou a ješitností ohrožuje čistotu nauky J.Z. i nastávající dvoutisíciletou epochu.
Odvedl hledající k deformovaným indickým kulturám, kde zneužitím jména J. Zezulky („Velká cesta s Josefem Zezulkou po duchovních místech Indie“) zmanipuloval hledající k placení horentních částek za vyčištění karmy a rozevření se jejím deformacím. Založil vychýlenou církev (SJZ) kde se prvořadě věří a kde proti vůli J.Z. lidé vzývají jeho osobu v názvu církve. V obřadní výzvě zmanipuloval a obalamutil i nejbližší J.Z. proti Pravdě a dokonce i proti vůli J.Z. (pověření J. Mareše – zrozence dalšího vývojového stupně po člověku). Téhož dne (30.3. 2019) sám sebe T. Pfeiffer veřejně honoruje za duchovního „mistra s tisíciletou zkušeností a přinašeče nauk“. Svým konáním (nerovnováhou, ješitností a neschopností sebereflexe v kombinaci s částečně i velmi vyspělým poznáním) nám ukazuje, proč „vyspělí“ jedinci v rámci lidského druhu jsou zároveň i tím úplně nejkrizovějším a nejvíce ohrožujícím Život a rovnováhu (Pravdu). V rámci vývoje vědomí (bytosti) jsou právě poslední lidské zrody ty nejrizikovější a dovolují největší možnou nerovnováhu, deformace a odchylky – jsou doslova nejkritičtějším vědomím vůbec a je nutné to brát velmi vážně na zřetel.
Ve skutečnosti však Pravdu (rovnováhu) v církvi kde je prvořadá víra nikdo nehledá, ani nalézt nelze. Je Tomášovou plnou odpovědností a ostudou, že jeden z jeho nejvěrnějších věřících je po třiceti letech učení schopen vyprodukovat níže uvedenou zrůdnou myšlenku, která však v důsledku jen přesně popisuje podstatu církve T. Pfeiffera (SJZ): „Tedy když si žák vybere svého učitele, měl by mu do určité míry důvěřovat, i když by někdy byly jeho pokyny chybné, podobně jako i voják plní rozkaz, i když může být nesprávný. Je tedy z duchovního pohledu velmi na pováženou upozornit učitele na chybu v něčem zásadním, i když by měl žák pravdu“).
Nutno dodat, že i věřící T. Pfeiffera nesou svůj nemalý díl odpovědnosti. Z pohodlnosti skrytu stáda se jen přidávali k nerovnováze. Jako slepí a hluší plnili chybné rozkazy svého padlého mistra. Jako zbabělci a hlupáci mlčeli i když mnohým bylo patrné a byli si vědomi faktu, že se odklánějí od rovnováhy (pravdy). Ze slabosti a prospěchářství neupozornili svého mistra na chybu, protože chtěli být léčeni, nechtěli se dostat v nemilost padlého mistra natož riskovat a jít proti většině. Tito pohodlní zbabělci si ve skutečnosti nezaslouží myšlenky přinašeče. Jsou ostudou, ubohým slabým vědomím neschopným hledat, mluvit a žít pravdu (rovnováhu). I oni nesou svůj nemalý díl odpovědnosti a ukazují nám slabost lidstva a neschopnost udržet podstatu mise přinašečů – pravdu hledat, mluvit a žít (být kladnou složkou Života).
Tomáš Pfeiffer i jeho věřící (církev SJZ) tak jdou (a dnes již mohu říci, že vědomě) proti vývoji, Životu, rovnováze (pravdě) i vůli přinašeče vědění (J. Zezulkovi).
Jako v době Mojžíše, sotva se přinašeč vědění „oddálí“, spadnou jeho učedníci zpět k uctívání nerovnovážných nauk a deformací doby předchozí. Tedy nyní k prvořadé víře (církevní struktuře odcházející doby Ryb) a uctívání deformovaných nauk doby dostředivé – Býka (hindu, kde je na prvním místě vlastní vývoj a kde se kněží utápí ve vychýlených magických obřadech, daleko od vědění životních zákonitostí a rovnováhy).
V celém vesmíru a stvoření nelze najít nerovnovážnějšího tvora než jsou lidé – člověk je krizový tvor.
Rovnováhu tak u lidí z principu (vyspělosti vědomí) nelze očekávat ani žádat. T. Pfeiffer byl přinašečem (vyšším duchovním řádem) pověřen ukázat nám příčinu a způsob pádu (nerovnováhu) lidského rodu. Což je v důsledku obrovským darem (a pro lidstvo jedinou možnou cestou) i příležitostí jak tuto nerovnováhu a příčiny cyklického pádu lidstva (pověřených i následovníků přinašečů) plně pochopit. Cesta lidského poznávání je vždy cestou pádů a utrpení daleko od moudrosti, kritičnosti či sebereflexe.
Čas se naplnil.
I přes poněkud urputnou lidskou snahu udržet si svoji nevědomost a iluze o svoji duchovní vyspělosti, přichází další vývojový druh, aby pomáhal Životu a rovnováze (Pravdě). Nebude snadné aby jej lidé přijali, z principu lidské ješitnosti a nevědomosti bude snad vším nabourávat jejich dosavadní poznání, zvyky a především iluze o nich samých. Člověk málokdy hledá (a umí rozpoznat) prostotu, normálnost a harmonii (podstatu opravdové duchovnosti).
Pravda (širší a komplexní realita) je taková jaká je a obyčejně nikdy není taková, jakou by si ji lidé přáli mít.
A-Ž Společenství Života
