„Filosofie to je zákonitost, to je věda a jako taková se nedá vztahovat k vlastní osobě“
„Jsem pověřeným pokračovatelem, mám právo ke všemu to co udělám, jsem pověřen“
„Jsem duchovní mistr, který byl učen duchovním velmistrem a jsem tu proto, abych vám ze své duchovní vnitřní zkušenosti, která trvá tisíce let, přinášel tyto nauky“
„A proč se odvažujete uvažovat o tom, že vy to víte lépe než já, nezlobte se, ale všechno má svoje hranice“
„Až na vaší cestě se proti vám postaví někteří lidé, tak si jich nevšímejte, budou černí. A tak to také je, černí jako bota, bez známky duchovního světla“
„Tato puja tady čistí karmu a také pracuje s vaším egem“
„Ale bránit musím sebe, ale hlavně nauku, protože bohužel tady není rozdíl, víte?“
TOMÁŠ PFEIFFER
„Ti, kteří jsou během života kolem něho (přinašeče) a kteří mají z jeho poučování dělat nauku, ti se také vždy neosvědčí. Obyčejně pak sklouznou zpět do dřívějších vlivů, kde se přece jen cítí pohodlněji“
Najdeme-li pak učení, o kterém víme, že je správné, pak je nejvýše nutné odpoutat se od starého a chybného, aby jeho vliv pěstovaný a zesílený lidstvem dlouhou dobu, nám přes naše podvědomí nezkresloval vědomí.“
„Jenomže když mu tuto schopnost (rozevření možnosti vnímat přímo pravdu Bytí napojením na přinašeče) předával, jistě ho upozornil, že je to možné jen tehdy, jestliže zůstane v jeho vlivové oblasti a oddělí a distancuje se od jiných směrů a jejich vlivů.„
„Duchovní služba a léčení má být vždy zdarma.“
JOSEF ZEZULKA
Komentář od A-Ž
Tak jak Josef Zezulka predikoval, T. Pfeiffer se neosvědčil a sklouzl zpět do dřívějších vlivů (prvořadé církevní víry a deformovaným indickým vlivům), kde se přece jen cítí pohodlněji. Pověřený žák (T. Pfeiffer) odvádí hledající od kritického myšlení, (logiky a rovnováhy) k prvořadé víře (slepému následování pověřeného) a v Indii na sebe (a každého v církvi SJZ) navázal deformované starobylé vlivy a entity.
Pokud někdo věří, že T. Pfeiffer je pověřen ke všemu co udělá, že je duchovní mistr s tisíciletou zkušeností (který nabádá ke koupi obřadu zaručujícího vyčištění karmy) a že není rozdíl mezi naukou (věděním a filosofií bytí J. Zezulky) a jím samým, tak mu není pomoci a je evidentní, že se neodvážil uvažovat.
Nebo se snad někdo domnívá, že není rozdíl mezi naukou (věděním) přinašeče a lidskými pokračovateli?
Že jsou „pověření“ pověřeni ke všemu to co udělají a že jsou snad sami přinašeči (nauk)?
Jak by se asi líbilo J. Zezulkovi, kdyby viděl jak se jeho žáci veřejně prezentují jako „duchovní mistři s tisíciletou zkušeností“?
Opravdu se někdo domnívá, že by si Zezulka přál, aby jeho pokračovatelé v Indii platili velké sumy za vyčištění karmy a domnívali se, že tak snad šíří jeho nauku a ctí starobylé (původní čistý zdroj) kultury?
Všiml si někdo faktu, že Tomáš Pfeiffer v roce např. 2004 a nyní (2024) je zcela někdo jiný a mluví zcela jinak (protichůdně)?
Myslíte si, že se Zezulka zmýlil, když konstatoval, že ti co jsou kolem přinašeče obyčejně selžou a vrátí se tam, kde se cítí pohodlněji?
Avšak jako mnohem zákeřnější a hlubší problém vnímám fakt (který již dnes nese své reálné a fatální důsledky, které pociťujeme my všichni, ale málo kdo si je spojí se selháním pověřeného), že se T. Pfeiffer neodpoutal (neoddělil a nedistancoval) od starého a chybného (náboženství hindu a jeho deformovaných vlivů). Starobylá kultura a náboženství hindu vychází (tak jako mnohé jiné) z původního rovnovážného zdroje (vědění přinašeče). Ovšem v průběhu tisíciletí se již tato starobylá kultura odklonila od rovnováhy a vychýlila k prvořadé víře (citu – obřadním rituálům a mantrám), kde již chybí protipól – rovnovážné vědění (poznání životních zákonitostí, kritičnost a logika). Hindu se tak nekontrolovatelně vychýlilo k dostředivosti (na prvním místě je vlastní vývoj, prospěch a dostředivé osobní zájmy), což můžeme sledovat i ve hmotě, kde přelidněná Indie bezostyšně ničí životní prostředí a v důsledku i sama sebe.
Tomáš Pfeiffer tímto odklonem a nekritičností (rozevření se deformovaným vlivům a duchovním entitám) ohrožuje nejen sebe (kde navíc ztratil i čistotu pověření – napojení), ale všechny co jsou jakkoli spojeni s církví SJZ (DUB) a co se třeba nechávají léčit. Zavázal a vážně ohrožuje nejen věřící SJZ (DUB a všechny co dali slib a nezrušili jej či členství v organizacích založených T. Pfeifferem), ale i jejich nejbližší (kteří jsou jim otevřeni) a nic netušící pacienty, co se nechávají (nebi již nechali) biotronicky léčit. Ti všichni jsou „namočeni a zaháčkováni“ do indických vlivů, deformací i nehmotných entit a ty tak mohou skrze podvědomí zkreslovat jejich vědomí (mimo jiné odčerpávat i jejich životní energii). Vzhledem k faktu, že T. Pfeiffera do Indie následovaly stovky jeho věřících (a další stovky se nechají léčit, nebo jsou na církev SJZ nějak navázáni), rozšířila se tyto deformace, vlivy a vazby na indické mágy a nerovnováhu jako „mlha“ po celé ČR. Zbavit se těchto vazeb (deformací, nehmotných entit a mágů) a odlivu energie nebude vůbec snadné a to i kdyby si tuto deformaci lidé uvědomili. Je to fatální chyba s fatálními důsledky, která má hluboký přesah.
Pokud národ přinašeče naplní svoji osudovou roli (bytí ku prospěchu celku a neudrží rovnovážné poznání souladu citu a rozumu), ztrácí tak i duchovní ochranu a ponižuje (nejen) svoji osudovou linii. Dnes již vidíme výsledky selhání a pádu pověřeného (a jeho následovníků). To co se děje v duchu se vždy (dříve či později) zrcadlí a propisuje i do hmoty. Jistě není náhoda, že náš stávající prezident je jen loutka cizích zájmů, která postrádá základní schopnost samostatného myšlení a rozhodování (a jako poslušný vojáček dost možná bez mrknutí oka požene národ do války). Pokud Tomáš (a jeho věřící) rozevřel své nitro deformovaným indickým vlivům a entitám, pak tyto entity odčerpávají životní síly, což se u nás mimo jiné projevuje i hmotnou skutečností, kdy ač jsme výrobci elektrické energie a máme přebytky, odevzdáváme tuto energii cizím mocnostem a sami si ji za násobky musíme kupovat. Česká republika je na tom v rámci zemí EU nyní snad nejhůře (nejvyšší míra inflace, snížení životní úrovně, vyvádění zdrojů cizím zemím, vynucovaná pomoc druhým na úkor vlastních atd.). V ČR je nyní z duchovního hlediska snad největší tlak, temnota a nerovnováha, což se bude stupňovat tak dlouho, dokud se národ přinašeče nevrátí k rovnováze (citu a rozumu mimo deformovanou strukturu církve a prvořadé víry) a nezbaví se (nejen) indických deformací a entit. Lidé nedomýšlí a nechápou, že je vždy vše propojeno se vším, a že co se děje v duchu se následně projeví i ve hmotě. To je životní zákonitost a jinak to ani nemůže být. Samozřejmě faktorů vedoucích k neutěšenému stavu v naší zemi je více, ale odklon a selhání pověřeného žáka (T. Pfeiffera) od rovnováhy (podstaty mise přinašeče vědění) je jedním z faktorů hlavních.
Velmi smutné je i to, že lidé zatím neumějí přemýšlet sebekriticky (s nadhledem vůči sami sobě). Pověřený ve své nekritičnosti propadá iluzi, že tím, že byl „pověřený“ tak snad měl získat nezpochybnitelné právo na vše co udělá, a že není rozdíl mezi ním samým a naukou přinašeče (který je však o řády vyšší vědomí než lidé – pověřený). Pověřený sám o sobě hovoří tak, že „vše učinil bez jediné chybičky“. Tato „sebe-hypnóza“ podpořená úplatnými indickými kněžími, kteří každému sdělí co si přeje (samozřejmě za nemalý peníz) odvádí pověřeného od jeho úkolu a životní pravdy.
Snad sebestřednost, ješitnost a duchovní pýcha jej tak vedla až do Indie, kde ve skutečnosti toužil zažít pocit vyvoleného mistra a oddanost poslušných věřících co mu dopřejí uznání a dostatek energie (slepého uctívání). Ač se vše snaží kamuflovat „ctěním starobylých kultur a šířením filosofie bytí“, sám se lapil do sítě indických guru a ztratil tak čistotu napojení, což díky primární neschopnosti sebekritiky není schopen si připustit a rozpoznat (snad každý se špetkou soudnosti musí pochopit, že rovnováha se nedá šířit tak, že se sám účastním stovek nerovnovážných obřadů za které v součtu platím miliony). Již dávno jej nevede napojení na vědomí přinašeče (podstata pověření), ale indické nehmotné temné entity, které jsou navázány na cirkusové prodejce odpustků halící se do iluze kněží a vědoucích (brahman business), kterým se nekriticky rozevřel. Ve svém pádu a selhání tak nevyhnutelně vede své věřící (a do velké míry i národ přinašeče) k těžkému duchovnímu pádu a těžkým životním událostem. Dle mého osobního názoru odklon (selhání) T. Pfeiffera již dávno přesáhlo hranice akceptovatelného a proto se již nemá právo (ani jeho poslušní věřící) vydávat za pokračovatele Josefa Zezulky. Konání T. Pfeiffera s podstatou filosofie bytí již dlouho nic společného. Je velmi smutné, že církev SJZ se stala především „pomníkem“ lidské nerovnováhy, ješitnosti i neschopnosti samostatně a kriticky myslet. Ve skutečnosti by se církev SJZ měla jmenovat „Společenství Tomáše Pfeiffera“ (STP).
Bohužel, napřed se musí rozorat, aby se mohlo zasít. Dokud lidé těžce nepocítí (na vlastní kůži a na dřeň kosti) své pochybení (iluze, omyl a nerovnováhu) a sám nejvyšší (Život – zákon odrazu – karma) je pod tlakem nepřinutí přiznat si své pochybení, nic se nezmění a jen s těží dochází k hlubokému poznání a uvědomění si vlastních chyb. Jsme jenom lidé, kousek od opice..
Dokud lidstvo nepochopí, že jsme Jednota, nebude lépe. Na konci se všichni setkáme na začátku.
A-Ž
Společenství Života, Ponta do Sol, 30.1.2024
Více v článcích – Duchovní parazité a pyramidální systémy – Společenství života (spolecenstvizivota.cz)
J. Zezulka – Sektářství a duchovní naivita – Společenství života (spolecenstvizivota.cz)
