Všechny velké kultury, náboženství a filosofie vznikly z jednoho pramene – vědění přinašečů. Ti se na Zemi cyklický rodí každých 2000let. Jsou studnicí znalostí a svým vědomím (vývojem) se již blíží bodu plného splynutí do Jednoty. Ve své podstatě jsou bytosti (přesněji vědomí), které z našeho pohledu a vývojového stupně daleko převyšují lidské zrody a i další vývojové články po lidech. Aby lidstvo mohlo najít rovnováhu a hlubší pochopení Života, jsou přinašeči vědění zásadním a nezbytným zdrojem poznání, kteří tak vždy na přelomu dob svým poznáním a myšlenkami formují další dvoutisíciletí.
Přinašeči vědění přinášejí tři základní okruhy znalostí a poznání, které jsou navzájem plně provázány. Těmi jsou:
1) poznání životních zákonitostí (filosofie – hluboká architektura souvislostí Života a vesmírného řádu).
2) duchovní praktika (aktivní a vědomá cesta do nitra a prohlubování vědomí ve směru jsem každý, vždy a všude).
3) služba vitálními silami (biotronika a služba harmonizace kolektivního (ne)vědomí – udržování rovnováhy Bytí).
Protože lidé přinašeče vědění za jejich života nikdy nerozeznají, jejich odkaz a rozšíření poznání do velké míry odvisí na jejich žácích a pokračovatelích („roznašečích“). Tito „roznašeči“ tak značně formují další dvoutisíciletí a teoreticky mají za úkol především udržení čistoty myšlenek přinašečů (rovnováhu) a tvorbu vhodných forem šíření pro snazší pochopení podstaty nauky v rámci dané doby a vývoje vědomí. A zde je lidově řečeno „kámen úrazu“, protože lidské vědomí je zatím nesmělé a poněkud nezkušené (mladé) a myšlenky přinašečů vědění lidští roznašeči vždy do větší či menší míry deformují a pokroutí. I proto jeden z žáků přinašeče získá dar a možnost napojení na jeho vědomí, čímž i po smrti přinašeče mohou lidé získávat znalosti a poznání přímo ze „zdroje“. Aby však „pověřený žák“ čistotu napojení na vědomí přinašeče udržel, nesmí se ani částečně otevřít jiným vlivům a směrům. Jde o to, že napojení na přinašeče pověřený získá tím, že jej sám přinašeč obrazně řečeno na-vybruje na jeho úroveň vědomí. Pověřený tak získá rozšíření svoji silové struktury (a do jisté míry i vědomí), které však neodpovídá jeho vlastní vnitřní zkušenosti ani možnostem a nemůže tak „na-kalibrování“ sám opravit nebo obnovit. Proto pověřený nesmí být ani částečně „přestřen“ jiným vlivem nebo směrem. Tuto podmínku však pověření nikdy neudrží a dar napojení na vědomí přinašeče dříve či později ztratí.
Žijeme v době, kdy se opět zrodil ten, který ví a zná životní zákon (přinašeč vědění). Ani Josef Zezulka za jeho života nebyl rozpoznán a i tentokráte byli kolem něj žáci a pokračovatelé, kteří mají za úkol předat a rozšířit jeho znalosti dál. Jeden z žáků (T. Pfeiffer) navíc dostává dar (zasvěcení) a získává tak napojení na vědomí přinašeče. Avšak tak jako vždy, pověřený žák neudržel čistotu a napojení ztratil. Níže si dovolím tento fakt hlouběji popsat a vysvětlit. Předem bych rád zdůraznil, že není cílem jakkoli napadat nebo dehonestovat osobu Tomáše Pfeiffera ‚(pověřeného žáka), ale jde o archetyp lidského jednání, které se nám cyklicky již po tisíciletí opakuje a proto je dobré jej hlouběji pochopit a poznat. Tomáš Pfeiffer jistě učinil maximum a možná i více, vždyť dvacet let udržel čistotu a byl čistým zdrojem vědomí přinašeče, avšak následně nevyhnutelně selhal a napojení ztratil. V důsledku však i jeho selhání, ostatně jako všech předchozích z dob dávných, bylo nevyhnutelné a zákonité, protože zde narážíme na samotné hranice lidských možností, schopností rozlišovat a chápat v plné hloubce širší reality bytí.
Lidské poznání a možnosti jsou poměrné dle stupně vývoje druhu a proto člověk nemůže činit více, než ze svého postu vědomí pojímá a je schopen rozlišit. Člověk tak může se svými stíny (ješitností, karmickými vazbami, touhou něco znamenat atd.) aktivně a do hloubky pracovat jen poměrně a tyto stíny jej tak vždy i do nemalé míry ovlivňují. Pro pověřeného tak vyvstává nelehký a téměř nemožný úkol, aby na jednu stranu byl čistým zdrojem vědomí přinašeče (které jej o řády přesahuje) a na druhé straně, aby bojoval s vlastními stíny a deformacemi, na což ještě nemá dostatek životních zkušeností a vývojových schopností.
Udržet čistotu napojení na vědomí přinašeče je pro člověka (pověřeného) doslova nadlidský a nemožný úkol.
Není zde na místě otázka, zda-li pověření mohou udržet čistotu napojení na vědomí přinašeče, ale spíše otázka, jak dlouho může být člověk (pověřený) schopen napojení udržet. Pověřený žák Tomáš Pfeiffer udržel čistotu napojení dvacet let, což považuji za úctyhodné. Následně v Indii o dar napojení na vědomí přinašeče přišel a lidstvo tak tento dar na dalších dva tisíce let ztratilo.
Příběh však nekončí, další blízký žák přinašeče vědění v tichosti realizuje duchovní praktika J. Zezulky a napojení na zdroj získává. Již ne jako dar (zasvěcení od přinašeče), ale jako výsledek vlastní niterné cesty a změny vědomí. Kruh se uzavírá a podstata mise přinašeče díku Janu Marešovi také. Právě on nám svoji cestou ducha ukazuje, že každý může najít svoje vedení a čistý zdroj ve svém nitru. Což je i podstatou mise přinašečů vědění.
Já jsem – JE – cesta pravda a život.
Jsem každý, vždy a všude.
POVĚŘENÝ ŽÁK – Tomáš Pfeiffer
Tomáš Pfeiffer dostal od přinašeče vědění Josefa Zezulky dar napojení na jeho vědomí a tím i pověření a možnost dál šířit filosofii bytí. Avšak jak už bylo vysvětleno, mělo to zásadní podmínku, Tomáš se nesměl rozevřít jiným vlivům a směrům. Dvacet let tuto podmínku vlivové čistoty Tomáš udržel a v napojení čistě předával myšlenky přinašeče Josefa Zezulky, avšak okolo roku 2014 nastal zlom. V Indii hrubě porušil nutnost vlivové čistoty a o dar napojení na vědomí přinašeče přišel.
„Ti, kteří jsou během života kolem něho (přinašeče) a kteří mají z jeho poučování dělat nauku, ti se také vždy neosvědčí. Obyčejně pak sklouznou zpět do dřívějších vlivů, kde se přece jen cítí pohodlněji“
Josef Zezulka
Propadnutí deformovaným vlivům a směrům vyvrcholilo roku 2015, kdy v Indii po velmi negativní puje (obřadu kdy se dle účastníků náhle setmělo, přišly obrovské temné mraky a blesky), pověřený na týden ztrácí vědomí a málem umírá, nakonec byl zachráněn, ale čistotu napojení již zachránit nelze. Navíc Tomáš a jeho věřící sekty SJZ i následující roky opakovaně odjíždí do Indie kde absolvují další desítky draze zpoplatněných obřadů, rozevírají se mnohým deformovaným kněžím i vlivům. Pověřený tak přetrhává poslední zbytky spojení na vědomí přinašeče. Lidstvo opět ztratilo možnost vnímat pravdu bytí z vědomí přinašeče.
„Jenomže když mu tuto schopnost (rozevření možnosti vnímat přímo pravdu Bytí napojením na přinašeče) předával, jistě ho upozornil, že je to možné jen tehdy, jestliže zůstane v jeho vlivové oblasti a oddělí a distancuje se od jiných směrů a jejich vlivů.“
Josef Zezulka
Avšak Tomáš si faktu ztráty čistoty napojení není vědom (a nebo si jej z ryze osobních důvodů nechce přiznat, což je i pochopitelné, protože kdo by byl schopen si svoje selhání přiznat…?). Snad i proto všichni v církvi SJZ (kterou založil cca dvacet let po úmrtí přinašeče) stále bezmezně a nekriticky věří, že vše co mu přijde na mysl je z vědomí přinašeče. Díky této iluzi věřících sekty SJZ je každý kdo se postaví pověřenému vnímán jako by se postavil přinašeči (J. Zezulkovi). Ve skutečnosti je však již dávno vědomí a napojení T. Pfeiffera vázáno na indické entity a deformace, které tak snadno manipulují Tomášem i jeho nekritickými věřícími sekty SJZ.
Není až tak složité domyslet, kam tato iluze povede. Další pověření „papeženci“ církve SJZ tak budou ve své iluzi o vlastní neomylnosti jen hlouběji a hlouběji zavádět hledající od kritičnosti a samostatného myšlení. Navíc stejně jako Tomáš budou automaticky a bez argumentů všechny co se jim postaví (bez ohledu na pravdu a rovnováhu) fanaticky očerňovat, že jsou bez známky duchovního světla a že jdou proti přinašeči, a to už jen tím, že si dovolí kriticky smýšlet o slovech a konání pověřeného. Tedy v sektě SJZ již nyní nejde prvořadě o pravdu či rovnováhu, ale o bezmeznou víru v neomylnost pověřeného a pověření. Je to i trochu pochopitelné, protože lidé nejsou schopni hlubokého vnoru do věčnosti bytí ve svém nitru a více méně potřebují vnější vedení.
Nelze tak snad ani divit, že věřící sekty se tak pod „taktovkou mistra“ v Indii jak smyslů zbavení rozevírají deformovaným kněžím, líbají jim nohy a platí horentní sumy za „vyčištění karmy“. Někteří dokonce věří, že mají být jako vojáci co plní i chybný rozkaz a že je z duchovního hlediska na pováženou upozornit „mistra“ na chybu v něčem zásadní a to i kdyby měli pravdu (jak mi napsal jeden z nejužšího týmu sekty SJZ). Tyto zrůdné myšlenky bohužel velmi přesně vystihují podstatu církve T. Pfeiffera, který v názvu svoji církve poněkud zneužil jméno přinašeče vědění J. Zezulky (církev SJZ – Společenství Josefa Zezulky). Kritické a samostatné myšlení je v nyní v církvi T. Pfeiffera „zakázáno“. Každý kdo by si dokonce veřejně dovolil kriticky smýšlet o jeho slovech či konání je ze již se shora uvedených důvodů pojmenován jako „černý, černý jako bota bez známky duchovního světla“.
„Tím že přetrhali spojení, znemožnili si správný příjem a zrušili možnost předávat dál hlavám církve schopnost přímého napojení.. tu možnost kterou se domnívali mít pozdější papežové a kterou představovali jako neomylnost“
Josef Zezulka
DEFORMACE ODCHÁZEJÍCÍ EPOCHY
Starobylá kultura a náboženství hindu vychází (tak jako mnohé jiné) z původního rovnovážného zdroje (vědění přinašeče). Ovšem v průběhu tisíciletí se již tato starobylá kultura odklonila od rovnováhy a vychýlila k prvořadé víře a obřadním rituálům či mantrám, kde již chybí protipól – rovnovážné vědění (poznání životních zákonitostí, kritičnost a logika). Hindu se tak nekontrolovatelně vychýlilo k dostředivosti, kde je na prvním místě vlastní vývoj, prospěch a dostředivé osobní zájmy. Důsledky této nerovnováhy se zrcadlí i ve hmotě, kde přelidněná Indie bezostyšně ničí životní prostředí a v důsledku i sama sebe.
Tomáš Pfeiffer tímto odklonem, nekritičností a rozevření se deformovaným vlivům a duchovním entitám ohrožuje nejen sebe (kde navíc ztratil i čistotu pověření – napojení), ale všechny co jsou jakkoli spojeni s církví SJZ (DUB) a co se třeba nechávají léčit (rozevřou se mu). Zavázal a vážně ohrožuje nejen věřící SJZ i všechny co dali slib a nezrušili jej či členství v organizacích založených T. Pfeifferem, ale i jejich nejbližší (kteří jsou jim otevřeni) a nic netušící pacienty, co se nechávají (nebo již nechali) biotronicky léčit. Ti všichni jsou díky Tomášovým vazbám „zaháčkováni“ do indických vlivů, deformací i nehmotných entit a ty tak mohou skrze podvědomí zkreslovat jejich vědomí (mimo jiné odčerpávat i jejich životní energii). Vzhledem k faktu, že T. Pfeiffera do Indie následovaly stovky jeho věřících a další stovky se nechají léčit, nebo jsou na církev SJZ nějak navázáni, rozšířily se tyto deformace, vlivy a vazby na indické mágy a nerovnováhu jako „mlha“ po celé ČR. Zbavit se těchto vazeb (deformací, nehmotných entit a mágů) a odlivu energie nebude vůbec snadné a to i kdyby si tuto deformaci lidé uvědomili. Je to fatální chyba s fatálními důsledky, která má hluboký přesah.
„Najdeme-li pak učení, o kterém víme, že je správné, pak je nejvýše nutné odpoutat se od starého a chybného, aby jeho vliv pěstovaný a zesílený lidstvem dlouhou dobu, nám přes naše podvědomí nezkresloval vědomí“
Josef Zezulka
POKUD NÁROD PŘINAŠEČE SELHÁVÁ, SELHÁVÁ I OCHRANA NÁRODA
Pokud národ přinašeče naplní svoji osudovou roli (bytí ku prospěchu celku a neudrží rovnovážné poznání souladu citu a rozumu), ztrácí tak i duchovní ochranu a ponižuje (nejen) svoji osudovou linii.
Dnes již vidíme výsledky selhání a pádu pověřeného (a jeho následovníků). To co se děje v duchu se vždy (dříve či později) zrcadlí a propisuje i do hmoty. Jistě není náhoda, že náš stávající prezident je jen loutka cizích zájmů, která postrádá základní schopnost samostatného myšlení a rozhodování (a jako poslušný vojáček dost možná bez mrknutí oka požene národ do války). Pokud Tomáš (a jeho věřící) rozevřel své nitro deformovaným indickým vlivům a entitám, pak tyto entity odčerpávají životní síly, což se u nás mimo jiné projevuje i hmotnou skutečností, kdy ač jsme výrobci elektrické energie a máme přebytky, odevzdáváme tuto energii cizím mocnostem a sami si ji za násobky musíme kupovat. Česká republika je na tom v rámci zemí EU nyní snad nejhůře (nejvyšší míra inflace, snížení životní úrovně, vyvádění zdrojů cizím zemím, vynucovaná pomoc druhým na úkor vlastních atd.). V ČR je nyní z duchovního hlediska snad největší tlak, temnota a nerovnováha, což se bude stupňovat tak dlouho, dokud se národ přinašeče nevrátí k rovnováze (citu a rozumu mimo deformovanou strukturu církve a prvořadé víry) a nezbaví se (nejen) indických deformací a entit.
Lidé nedomýšlí a nechápou, že je vždy vše propojeno se vším, a že co se děje v duchu se následně projeví i ve hmotě. To je životní zákonitost a jinak to ani nemůže být. Samozřejmě faktorů vedoucích k neutěšenému stavu v naší zemi je více, ale odklon a selhání pověřeného žáka (T. Pfeiffera) od rovnováhy (podstaty mise přinašeče vědění) je jedním z faktorů hlavních.
„Víte, že jsem vám říkával: Mějte svoji kritičnost! Rozlišujte, uvažujte! Není všechno tak, jak se to lidstvu předkládá. Myslím to v těch duchovních věcech. Je tady hodně naivity, hodně překrouceného a není to vinou těch, kteří to přinesli. Je to vinou roznašečů a příjemců. Záleží na tom, aby se každý snažil mít soudnost“
Josef Zezulka
LIDÉ NIKDY NEUDRŽÍ ROVNOVÁHU A ODKAZ PŘINAŠEČŮ
Tak jako se v Indii z původně čisté a rovnovážné nauky vykrystalizovala deformovaná a nerovnovážná kultura a náboženství, stejně tak se ve „zrychleném režimu“ odklonil od rovnováhy a čistého zdroje i Tomáš Pfeiffer a jeho věřící církve SJZ. I když téměř dvacet let v čistotě sloužil filosofii bytí, vydal mnoho knih, založil léčebné centrum a roznesl nové myšlenky, následně hrubě selhal.
O čistotu napojení díky neudržení vlivové čistoty po dvaceti letech zákonitě přišel. Již mimo čistotu napojení založil církevní sektu SJZ, kde následovatelé zcela v rozporu s učením přinašeče prvořadě věří a již napojen na deformované indické vlivy roznáší deformace a nerovnováhu, aniž by si tento fakt uvědomil či přiznal. Tomáš a jeho nekritičtí věřící nám ukazují, jak rychle lidé ztrácí rovnováhu a jak naivní a fanatičtí lidé ve své slepotě umí být. Ješitnost a slepá víra jsou zhoubou lidstva a kombinace těchto lidských vlastností je vždy důvodem nerovnováhy, deformací a pádu civilizací.
I když Tomáš Pfeiffer selhal, k tomuto otevření se jiným směrům a jejich vlivům došlo až okolo roku 2014. Tomáš tedy od roku 1993 do roku 2014 čistotu udržel. Můžeme se na jeho selhání dívat dvěma způsoby.. a to že Tomáš již cca po 20letech selhal a nebo, že Tomáš celých 20let udržel čistotu.
Osobně se domnívám, že 20let je na člověka docela úctyhodné a to že Tomáš následně selhává bylo zákonité. Lidé jsou prvním tvorem po zvířeti a niterná zkušenost a hloubka je zatím poměrná a slabá. Až další vývojový článek bude mít více zkušeností, které nabral ve škole ducha mezi přechodem zrodů lidských do nového. Lidé tyto zkušenosti nemají kde nabrat a pokud by je měli, nebili by lidé.
Je dobré pochopit, že žijeme v době velkých změn a to i na planetární úrovni. A právě v těchto dobách hlubokých změn se rodí další vyšší vývojové druhy. Člověk již není posledním vývojovým článkem a snad i proto a zákonitě i přinašeč vědění nepředal své znalosti jen lidskému pokračovateli T. Pfeifferovi. Dle vyššího řádu a dle zákonu vývoje vědomí byl osudově dlouholetým žákem J. Zezulky i Jan Mareš, který v tichosti zrealizoval duchovní praktika přinašeče, našel své nitro a rozevírá své vědomí dál a dál na Celek. Jan Mareš doslova vyšlapal cestu pro další hledající a nově se rodící vývojový článek, jehož podstata je již více vnitřní a otevírá se zde hlubší možnost aktivní vnitřní změny a návratu k harmonii. Jan Mareš je tak dle mého názoru a poznání jediným žákem přinašeče, který v čistotě udržel podstatu filosofie Bytí a neselhal.
A-Ž
Na konci se všichni setkáme na začátku.
Společenství Života, Ponta do Sol, 6.10.2024
Objasnění významu slova „sekta“
Slovo sekta má mnoho významů a obsahů, od slova secta – směr, filosofický směr, filosofická škola atd. až po velmi negativní význam označující duchovní dekadenci a ztrátu soudnosti například vedoucí věřící až k plné podřízenosti a závislosti na svém guru.
Zde bych si pro objasnění pejorativního významu slova sekta dovolil použít i myšlenky dlouholetého žáka T. Pfeiffera a zároveň i člena nejužšího týmu sekty SJZ, který zrůdnou podstatu sekty popsal tak, že bych to sám neuměl lépe. Cituji : „Tedy když si žák vybere svého učitele, měl by mu do určité míry důvěřovat, i když by někdy byly jeho pokyny chybné, podobně jako i voják plní rozkaz, i když může být nesprávný. Je tedy z duchovního pohledu velmi na pováženou upozornit učitele na chybu v něčem zásadním, i když by měl žák pravdu.“ (dlouholetý žák T. Pfeiffera a člen nejužšího vedení církve SJZ). Sejdou-li se pak oba směry, kdy na jedné straně takto věřící naprosto ztrácí soudnost, kritičnost a primární sebeúctu, a na druhé straně sám zakladatel sekty propadne iluzi, že je duchovním mistrem s tisíciletou zkušeností, který je pověřen ke všemu co udělá a každý kdo se mu postaví je černota bez známky duchovního světla, pak se jedná o sektu v té nejtemnější podobě. V takové sektě by se pak klidně mohlo stát, že by v Indii zfanatizovaní věřící slepě následovali svého guru třeba i v placení horentních částek za údajné vyčištění karmy v iluzi, že tak snad ctí starobylé kultury a nebo dokonce, že tak mají šířit vědění přinašeče.
Více v článcích – Duchovní parazité a pyramidální systémy – Společenství života (spolecenstvizivota.cz)
J. Zezulka – Sektářství a duchovní naivita – Společenství života (spolecenstvizivota.cz)