Žáci a pokračovatelé J. Zezulky

Ivanka Zezulková (neteř Josefa Zezulky) a Jan Mareš (dlouholetý žák J. Zezulky) v dokumentu Společenství Života z roku 2017 hovoří o mnohých zásadních tématech a vlastních zkušenostech s J. Zezulkou a jeho dalších žácích. V pozadí dokumentu můžeme slyšet hodiny, které dlouhé roky patřily Zezulkovi…snad je již ten správný „čas“.

Poselství budoucím generacím

Mnohé myšlenky v dokumentu snad budou přínosem pro hledající a další generace.

Snad další generace lépe pochopí, že podstatou odkazu a myšlenek J. Zezulky není a nemůže být prvořadá víra, ale především hluboké vědění (poznání životních zákonitostí) a hledání rovnováhy citu a rozumu. Snad po shlédnutí tohoto videa budou moci ti, co jsou již připraveni samostatně vyjít a opustit deformovanou strukturu církve či rozevírání se indickým obřadům.

Zezulka by si jistě nikdy nepřál, abychom v Indii (ani jinde) platili za vyčištění karmy či abychom se ladili na jeho osobu a to třeba přes církev, kde se prvořadě věří a která nese jeho jméno. Jen opravdu velmi nerovnovážná mysl by se mohla domnívat, že pokud dáme do názvu jeho jméno, tak že se tak nutně a nevyhnutelně věřící nebudou ladit právě na jeho osobu a nikoli na myšlenky (životní zákonitosti a filosofii bytí) tak jak by si J. Zezulka přál.

Tomáš Pfeiffer učinil jistě mnoho dobrého a patří mu za mnohé opravdu velký dík a úcta, ale vložením filosofie bytí do deformované struktury církve a pojmenováním po J. Zezulkovi zcela zásadně ohrožuje čistotu původního zdroje J. Zezulky a odvádí tak hledající od podstaty filosofie bytí. A to jak laděním se na osobu J. Zezulky v názvu církve, tak i prvořadou vírou v církvi SJZ či následováním deformovaných kultur a obřadů v Indii. Tomáš Pfeiffer neuposlechnul rad svého učitele a plně se rozevřel deformovaným vlivům, čímž ztratil i dar vnímat pravdu skrze napojení na přinašeče. Podstatou v církvi SJZ již ve skutečnosti dávno není hledání pravdy, ale především horlivé ujišťování se, že to čemu se slepě věří je „pravda“. Víra a uctívání pověřeného převážila nad kritickým myšlením a hledáním vlastního vnitřního vedení (hlasu nitra).

Snad další generace pochopí, že indické a placené deformované obřady jsou velmi vzdálené odkazu J. Zezulky a nebudou nekriticky navštěvovat vážně deformovaná místa v Indii a ani jinde.

Dostali jsme od J. Zezulky ten největší dar – dar poznání (vědění – životní zákonitosti). Chraňme jej a rozvíjejme ve svých srdcích a životech. Ctěme všechny starobylé kultury, protože vychází z jedné myšlenky, ale neúčastněme se jejich deformací, které nutně čas přináší a které nyní ohrožují přes podvědomí i naše vědomí. Víra je málo, člověk musí vědět, kriticky přemýšlet, chápat a zdůvodňovat si. Nikdy se nelaďte na osobu a to ať už mistra nebo přinašečů, protože podstatou je Podstata (nejvyšší Boží existence, Vesmír, Universum..). Cesta je jen jedna, měnit sebe.

Cesta dvou trojúhelníků

Jan Mareš zmínil cestu dvou trojúhelníků (též aktivní duchovní cestu) o které s J.Z. hovořil. Abychom pochopili co je smyslem této cesty, tak si můžeme představit první trojúhelník značící lidské ego (ohraničené „já“), které stoupá k vrcholu pyramidy, aby našlo svůj jediný pravý domov – nitro (vnitřní bytost, duchovní srdce..). Po nalezení a pevném spojení s „já jsem“ (vnitřní bytostí) následuje navázání na trojúhelník, který je obrácen zrcadlově a jehož vrchol se rozšiřuje a značí cestu Božství – rozšíření se na vše co jest.

K tomu je důležité pochopit, že „napojení“ může mít více méně každý, ale liší se silou, hloubkou a čistotou. Vědomí, které již v přerozování dospělo do určitého stupně zkušeností (zhruba uprostřed lidských zrodů) pak vědomě přechází z labyrintu světa do ráje srdce. Avšak aby cesta vědomí mohla jít pevně a bezpečně dál a udržela své vnitřní napojení, je nezbytné znát a žít v souladu s životními zákonitostmi a být celou svojí bytostí v rovnováze (citu a rozumu). Napojení je především záležitostí citu, nicméně aby mohlo být pevné a vědomě se prohlubovat, je nezbytné aby bylo doplňováno poznáváním architektury souvislostí – životními zákonitostmi. Pochopit a znát vývoj ducha i hmoty, pochopit Život a vyšší duchovní řád neměnných Životních zákonitostí vyvěrajících z tvůrčí čtveřice praživlů, ze které je tvořeno vše co jest.

Tedy dva trojúhelníky zrcadlově spojené svými vrcholy jsou cestou ducha od omezeného „já“ k Božství „já vše“. Na tuto cestu musí bytost dospět mnoha a mnoha životy, nedá se „naučit“ a nemůže být předmětem „víkendových škol“ ani povrchních náboženství či ezo skupin. Každá bytost nutně a nevyhnutelně potřebuje mnohé své hluboké zkušenosti, které ji zesílí a vedou ducha od omezenosti zaměření jen na sebe a svůj vývoj k cestě duchovní, která hledá souvislosti a propojenost všeho se vším. Časem a mnoha a mnoha přerody bytost postupně rozšiřuje své vědomí a pochopení, že vše je součást i jí samé a Bůh je vše co jest, tedy veškerý Život. K této cestě dříve či později dospěje každý, vždyť každý je náš bratr, je naší součástí, částí Jednoty. Podstatou božství je rovnováhy citu a rozumu, projevem je pak především prosté a harmonické BYTÍ.

A Život pokračuje

Člověk je první ve vývoji po zvířeti, který může aktivně měnit své nitro a předcházet tak těžkým karmickým událostem. Ale protože je první, tak je tato schopnost zatím velmi málo vyvinuta.

Ale vše podléhá vývoji, a tak jistě ne náhodou žijeme v čase, kde se rodí další vývojový druh po člověku. Zatím je jeho hmotná fyziologie velmi podobná člověku, ale jeho vnitřní nastavení je již do velké míry jiné. Méně podléhá nerovnováze a více se blíží prostotě bytí a harmonii myšlení i životního projevu. Tento další vývojový článek vědomí má již více zdokonalenu schopnost napojení na hlas nitra a vede jej vyšší duchovní řád (Vesmír, Universum, Podstata, Život..). V nedaleké budoucnosti se tento nový druh rozvine a v populaci převáží, což přirozeně povede ke změně hodnot i způsobu života celé společnosti. Vývoj si vždy najde cestu a změna proběhne mnohem jednodušeji, než se mnozí domnívají. Člověk míní, Život mění.

Společenství Života

Pro ty co hledají poznání Životních zákonitostí – vědění, je zde možnost být součástí společenství Života.

Desatero poznání a zásad společenství:

Cesta byla, je a bude jenom jedna – to znamená měnit sebe.

Nikomu nevěř, vše kriticky promýšlej. Víra je málo, člověk musí vědět.

Nejlepší učitel i škola je Život sám.

Tím nejvyšším duchovním stavem je prosté a harmonické Bytí.

Hledej vždy jen pravdu, rovnováhu citu a rozumu, buď kladnou složkou tvůrčího díla.

Důležitost každého života je stejná, není nižších ani vyšších. Proto nikdy nebuď příčinou smrti a utrpení.

Každý jsme „pověřený“. Život nás pověřil k Bytí, což není výsada, ale především odpovědnost a radost.

Jen plně pochopené a zdůvodněné poznání životních zákonitostí může vést ducha k samostatnosti, rovnováze a dalšímu prohlubování v hluboké meditaci – vlastním nitru.

Podstata směřování: JSEM KAŽDÝ, VŽDY A VŠUDE – IE O UA.

Pravdu hledat, mluvit a žít.

Alex Ždímal (A-Ž)

Ponta do Sol 15.2.2023

Další články k tématu:

Desatero poznání a zásad Společenství Života – Společenství života (spolecenstvizivota.cz)

Vědomý VÝVOJ VĚDOMÍ 3-6-9 – Společenství života (spolecenstvizivota.cz)