Tomáš Pfeiffer vložil vědění přinašeče do nerovnovážné struktury církve, kde se z principu a zákonné podstaty církví prvořadě věří. V názvu církve nasměřoval hledající na vzývání osoby přinašeče. Zavedl hledající k platbě za vyčištění karmy a k otevření a navázání se na deformovanou kulturu (Hindu). Vrátil se tam, kde se přece jen cítí pohodlněji (prvořadé církevní víře a Hindu) a ztrácí tak čistotu napojení (pověření). Každý kdo je členem SJZ tak jde z principu proti vůli J. Zezulky, který prvořadou víru nemá rád (nýbrž vědění) a který důrazně upozorňoval na nutnost udržení vlivové čistoty (od jiných směrů a jejich vlivů) a na nutnost, aby duchovní pomoc a služba byla vždy zdarma. J. Z. své žáky důrazně žádal, aby z něj nic nedělali a neladili se na jeho osobu, což je pro věřící církve SJZ mající v názvu jeho jméno nesplnitelné.
Tomáš Pfeiffer (a věřící SJZ) svým jednáním rozštěpil původní čistý zdroj (zapříčinil schizma). Ten kdo by chtěl jít rovnovážně v souladu s myšlenkami a učením J. Zezulky (přinašeče vědění) nikdy nemůže být členem církve T. Pfeiffera – SJZ (DUB), kde se prvořadě věří, ladí se v názvu na osobu přinašeče a vytváří se tak z něj „modla“ .
Společenství Života tímto zveřejňuje veřejnou výzvu na ochranu původního čistého zdroje a podstaty mise přinašeče vědění – ROVNOVÁHY.
A-Ž
– VEŘEJNÁ VÝZVA T. PFEIFFEROVI A VĚŘÍCÍM SJZ –
Vážení věřící a pověřený, jdete svými činy a konáním (nyní již zcela vědomě) proti vývoji, Životu a vůli přinašeče vědění Josefa Zezulky. Je již nejvyšší čas, aby jste své konání a nerovnováhu na všech úrovních (hmotné i duchovní) bezezbytku napravili a vrátili se k rovnováze (pravdě).
I.
Zrůdná, ostudná a deformovaná struktura církve kde se prvořadě věří a věřící jsou jak vojáci co plní chybné rozkazy a neupozorní „mistra“ na chybu v něčem zásadním (i kdyby měli pravdu) nemůže nést jméno přinašeče vědění. Žádná struktura kde se z principu prvořadě věří (např. církev) nemá právo nést jméno (ani se hlásit k odkazu či myšlenkám a nauce) přinašeče vědění. Přinašeč vědění přináší poznání životních zákonitostí a vede nás k rovnováze citu a rozumu, nikoli k prvořadé víře.
II.
Nerovnovážná starobylá kultura (např. hindu a mnohé další), kde se vytratilo vědění Jednoty (rovnováha citu a rozumu) a kde se prvořadě věnují svému vývoji a prospěchu nemá s podstatou myšlenek (službou celku – bytí kladnou složkou Života) přinašeče vědění nic společného. Je nutné se z chyb deformovaných kultur (které mnohdy i vznikaly díky vědění přinašečů, ale postupem času po úmrtí přinašeče je lidé deformovali) poučit a nikoli jim propadat, rozevírat jim své emoční pole nebo dokonce platit za deformované obřady. Starobylé kultury ctíme tím, že se snažíme nacházet původní čisté a rovnovážné učení avšak nepropadáme (a to ani částí či účastenstvím) stávajícím deformacím. Každá velká nauka vycházela z rovnováhy, kterou lidé postupem času ztratili. Filosofie bytí se „šíří“ prvořadě vlastní změnou, poznáváním životních zákonitostí, prostým a harmonickým bytím. Druhým se vědění přinašečů předává jen když je opravdový zájem, touha a tazatel je již připravený.
III.
Vážený pověřený a věřící SJZ (hledající dle myšlenek přinašeče vědění), dnes již vědomě jdete proti Životu, vývoji a vůli J. Zezulky. Přinašeč vědění pověřil i Jana Mareše a žádal kritičnost a hledání, mluvení a žití Pravdy. Pověřený žák (i hledající) má prvořadě sloužit Životu a pravdě (rovnováze). Pokud se chcete hlásit k odkazu přinašeče vědění a nést jeho znak jednotné cesty, napravte svůj odklon a začněte žít a sloužit (dle desatero poznání a zásad) Společenství Života.
Lidé nikdy neudrží rovnováhu (což si jistě na lidských dějinách může každý ověřit sám) a nelze to od nich žádat ani očekávat (aby sami rovnováhu našli), a proto je východiskem jen další vývojový článek po člověku. Pověření (lidé) vždy selžou a ohrozí svým pádem Život a vývoj. Je čas vše napravit, pochopit vývoj vědomí a naplňovat své bytí v harmonii s vyšším duchovním řádem.
…………..
Lidstvo nikdy neudrží rovnováhu a vždy pokroutí nauku přinašeče..
„Ti, kteří jsou během života kolem něho (přinašeče) a kteří mají z jeho poučování dělat nauku, ti se také vždy neosvědčí. Obyčejně pak sklouznou zpět do dřívějších vlivů, kde se přece jen cítí pohodlněji.“
„Já sám nemám rád víru, já mám rád vědění, víra je málo, věřit mohu čemukoliv, ale tím neobjevuji tu velkou životní zákonitost, nepoznávám to, jak to vlastně je.“
„Najdeme-li pak učení, o kterém víme, že je správné, pak je nejvýše nutné odpoutat se od starého a chybného, aby jeho vliv pěstovaný a zesílený lidstvem dlouhou dobu, nám přes naše podvědomí nezkresloval vědomí.“
„Jenomže když mu tuto schopnost (rozevření možnosti vnímat přímo pravdu Bytí napojením na přinašeče) předával, jistě ho upozornil, že je to možné jen tehdy, jestliže zůstane v jeho vlivové oblasti a oddělí a distancuje se od jiných směrů a jejich vlivů.„
„Duchovní služba a léčení má být vždy zdarma.“
Josef Zezulka
Tomáš Pfeiffer dostal od přinašeče vědění Josefa Zezulky pověření (a možnost napojení na jeho vědomí) roznášet poznání životních zákonitostí a předávat je v rovnováze citu a rozumu. Avšak Tomáš Pfeiffer selhal a cca 25 let po úmrtí J. Zezulky vložil vědění přinašeče do církevní struktury, kde se z principu a podstaty církví prvořadě věří (i když J. Zezulka víru neměl rád). Odvedl hledající k deformovaným indickým vlivům, kde věřící v součtu platili miliony za údajné duchovní obřady (J.Z. jasně uvádí, že duchovní služba a pomoc mají být vždy zdarma) a nechávají se nekriticky zavést indickým knězem a „Šivou“. Sám sebe T. Pfeiffer veřejně honoruje za „duchovního mistra a přinašeče nauk“.
Pověřený žák v Indii ztrácí čistotu napojení na vědomí přinašeče a vrací se tam, kde se přece jen cítí pohodlněji (k prvořadé víře církevní struktury a deformovaným vlivům hindu). Tomáš Pfeiffer nejspíše dodnes nepochopil, že právě deformovaná (z principu a zákonné podstaty církví jednostranně vychýlená k víře) struktura církve je tím „sklouznutím do dřívějších vlivů“ (odcházející dostředivé doby Býka s pod-vlivem Ryb – klidu a pasivity) o kterém hovoří Josef Zezulka. Pokud by snad T. Pfeiffer měl ambice církev „reformovat“, tak se to jistě nedělá tak, že v zakládající listině (preambuli) bude jen víra, věřící budou jak vojáci co plní i chybný rozkaz (neupozorní „mistra“ ma chybu v něčem zásadním i kdyby měli pravdu) a nebo, že členové církve budou platit za vyčištění karmy indickým deformovaným kněžím. Struktura církve je ze své podstaty (prvořadé víry – nerovnováhy citu a rozumu) nereformovatelná.
Mnozí věřící církve SJZ navíc zcela nekriticky a stádovitě propadli iluzi, že víra je plným synonymum pro cit a tak si vysvětlují oprávněnost vložit vědění přinašeče do církevní struktury. Nedomýšlí, že i kdyby tomu tak snad bylo, tak jejich (nejen) aktuální víra není hlubokou niternou zkušeností ani základních myšlenek a zákonitostí přinašeče a tím pádem je pouze a jen vírou slepou. Abychom snad mohli hovořit o víře jako o (synonymum) citu, musely by myšlenky přinašeče být naší vlastní a plnou hlubokou citovou zkušeností a prožitkem (což se u lidí a ani dalšího vývojového článku v plnosti nikdy nestane).
A tak se vás táži vážení věřící SJZ, kdo z vás je nositelem plné zkušenosti bezčasovosti či věčnosti bytí (IE O UA)? Kdo z vás prolnul své hluboké vědomí (vnitřní bytost) alespoň s naší galaxií a jejím dechem (rozptyl-dostředivost-klid-žár-rozptyl hmoty, dostředivé seskupování – krystalizace-opětovné rozžhavení – IAUE)?
Je zde někdo takový (abychom víru v rámci myšlenek J.Z. mohli právem pojmenovat jako cit a nikoli jako víru slepou)?
Myslíte si, že jsou lidé schopni svůj cit plně prolnout s věčností?
Je zde snad ještě někdo, kdo nepochopil, proč J,Z. neměl rád víru, ale vědění a proč by se člověk měl prvořadě snažit sladit své vím se svým nitrem (citem – vírou) a nikoli naopak?
Lidem chybí prvořadě vědní Jednoty – rovnováha „vím“ se svým stávajícím nitrem (citovými zkušenostmi minulých zrodů a vývojových druhů až ke člověkovi). Vyrovnat své vím k nitru (citu- nebo chcete li nepřesně – víře) by zatím bohatě stačilo, lítat ke hvězdám je v rámci vývoje a nerovnováhy člověka s prominutím poněkud směšné a předčasné, stejně tak jako prvořadá víra (církev). Lidský vývojový stupeň má za úkol vyrovnat své vím s nitrem, další vývojový článek po lidech má jako přirozenost aktivní změnu na základě poznávání zákonitostí a noření se do jejich podstaty i hlubokým vědomím (nitrem). Ani jeden vývojový stupeň však nevychází z prvořadé víry, ale naopak – z poznávání životních zákonitostí (vědění Jednoty).
Církev T. Pfeiffera drze a ostudně nesoucí jméno Josefa Zezulky je tak především a prvořadě ostudou žáka J.Z. a věřících, kteří jméno přinašeče zneužili v názvu církve,
kde se prvořadě věří.
Věřící SJZ v Indii zcela nekriticky následují svého padlého mistra T. Pfeiffera jako „vojáci“, co plní i chybný rozkaz a neupozorní „mistra“ na chybu v něčem zásadním i kdyby měli pravdu.
Je Tomášovou plnou odpovědností a ostudou, že jeden z jeho nejvěrnějších (slepě) věřících (a člen nejužšího týmy církve SJZ) je po třiceti letech učení schopen vyprodukovat níže uvedenou zrůdnou myšlenku, která však v důsledku jen přesně popisuje podstatu církve SJZ: „Tedy když si žák vybere svého učitele, měl by mu do určité míry důvěřovat, i když by někdy byly jeho pokyny chybné, podobně jako i voják plní rozkaz, i když může být nesprávný. Je tedy z duchovního pohledu velmi na pováženou upozornit učitele na chybu v něčem zásadním, i když by měl žák pravdu.“
Tito „vojáci ani generál SJZ“ se již nemají právo vydávat za pokračovatele přinašeče vědění Josefa Zezulky. Ztratili právo nést znak jednotné duchovní cesty (nauky) přinašeče vědění. Nikdo, kdo by prvořadě věřil (či byl součástí struktury, kde se prvořadě věří) a platil by za „vyčištění karmy“ (a to třeba i v iluzi, že tak snad ctí starobylé kultury či šíří filosofii bytí), nemá právo nést znak jednotné duchovní cesty, natož se za pokračovatele přinašeče vědění vydávat.
Církev Tomáše Pfeiffera (SJZ) a jeho fanatičtí věřící jsou krystalickým a názorným příkladem lidského pádu k nerovnováze, slepé víře, nekritičnosti a pokroucení podstaty myšlenek přinašeče vědění. Jejich odklon, nekritičnost a naprostá ztráta primární rovnováhy snad bude dostatečným a velmi odstrašujícím příkladem pro budoucí generace a nadcházející epochy.
Tento osudový pád pověřeného a věřících SJZ byl z hlediska nutnosti zkušenosti a plného pochopení (cyklických deformací lidstva a vývoje vědomí) nevyhnutelný.
A jinak to ani nemůže být..
Na Zemi se v následujících generacích bude rodit čím dál více
zrozenců dalšího vývojového článku po lidech. Ti jsou již více schopni nalézt a žít rovnováhu, lidé toho sami schopni nejsou, nebyli a nebudou (jsou krizovým tvorem – nejvíce nerovnovážným v celém bytostném vývoji). Nelze tak od lidí rovnováhu očekávat ani žádat. Snad budou alespoň schopni dalšímu vývojovému článku naslouchat a nebudou chtít za každou cenu jen dostředivě udržovat svoji domnělou moc (ješitnost), deformace, iluze a slepou víru.
Děj se vůle Boží ku prospěchu Života, vývoje a rovnováhy.
Není „vyšších ani nižších“, jsme Jednota – na konci se všichni setkáme na začátku.
A-Ž
AEAIA
